Zastavil mě ale průvod křesťanských poutníků, kteří si halasně připomínali Ježíšovu křížovou cestu na "Via Dolorosa". Natlačili mě ke zdi, na níž je připomínka třetího Kristova zastavení, kdy Ježíš poprvé klesl pod tíhou kříže. Dnes tam stojí kaplička a kousek od ní arménský kostel Panny Marie Bolestné. V nocležně patřící ke chrámu jsem spal.
Hlasitá modlitba poutníků brzdící provoz všudypřítomných muslimských obchodníčků i cestovatelů jiných vyznání mě také přiměla zvolnit. Bylo ráno, chystal jsem se ke Skalnímu chrámu a mešitě Al-Aksá a kručelo mi v břiše. Svatá místa jsou magnetizující, ale hlad neutiší.
"Nechcete džus z čerstvých pomerančů? Nebo z mrkve?" slyšel jsem mezi mnoha jinými hlasy volání vytáhlého restauratéra, co si hověl na židli naproti arménskému kostelu. "Už jste snídal, pane?" usmál se, jako by mi četl myšlenky. Sedl jsem si dovnitř, protože vítr byl vlezlý.
Hned když jsem dosedl, mě něco zarazilo. Byl jsem v klasické arabské restauraci, jakých jsou ve starém Jeruzalémě a všude, kde žijí Palestinci, stovky. Jako snídani dostanete hummus s celou cizrnou, kus teplé pity, místního chleba, a směs rajčat, okurky, cibule a kudrnky, to vše v lahodné zálivce z olivového oleje s citrónovou šťávou. Jenomže v tomhle bistru měli také pec a inzerovali pravou pizzu "`a la Brooklyn".
"To máte pro turisty, co se bojí arabské stravy?" vtipkoval jsem.
"To vytvořil můj otec, velký milovník pizzy. Žil deset let ve Spojených státech, a když se na konci osmdesátých let minulého století vrátil, rozhodl se svůj milovaný pokrm nabízet taky v Jeruzalémě. Byla to věhlasná pizzerie, ale nějak se nám ta tradice vytratila," vyprávěl Hasan, syn zakladatele na arabské poměry podivné restaurace s cizí kuchyní.
Abychom plně docenili a pochopili, co znamená péct pizzu uprostřed muslimské čtvrti starého Jeruzaléma, musíme si říct, co pro Araby znamená jejich strava. Možná soudíte, že pro Čecha nebo Bavora je vepřová a zelí nenahraditelná a budou ji jako psi hledat všude, kam je jejich světoběžnická stopa dovede. Omyl. Jsme přizpůsobiví, na českou nebo bavorskou hospodu nenarazíš, ale Arab vaří všude. Levně a rád.
Přijít proto s pečením pizzy na restauratérský trh ve starém Jeruzalémě je troufalé a směšné. Tím spíš, že Hasanův otec to nedělal pouze kvůli turistům, nýbrž aby ukázal krajanům jiné chutě a nadchl je pro pokrm, k němuž si i on hledal v New Yorku cestu složitě, až kradmo. Ale doba přála experimentům a novotám.
"Otec americkou stravu nenáviděl a italské těstoviny nebo pizza byly jeho noční můrou. Jedl jako my všichni domácí arabské pokrmy. Ale pak objevil jeden typ pizzy, který ho nadchl, a zcela mu propadl. Když se vrátil po letech taxikaření z Ameriky do Jeruzaléma, měl jasno v tom, že chce vařit i jiné věci než zdejší kuchyni. Chtěl být světový," říká Hasan.
Zpočátku vše klapalo. Jenomže tatíček si asi neuvědomil, že za úspěchem pizzy je masa amerických turistů, kteří začali houfně jezdit do svatého města v devadesátých letech, v době sladkého uvolnění napětí mezi Palestinci a Izraelci. Místních jedlíků nepřibývalo, proto restaurace rozšířila sortiment a začala vařit arabské papriky s lilkem, tabúli, tachínu, hummus, šavurmu, faláfel, kebáb, marocká cigára či jehněčí kotletky.
Nemohl také předvídat vývoj doby a mentalitu, kterou pochytí potomci, kteří s ním žili ve Spojených státech, po návratu do Jeruzaléma.
Zatímco vetchý stařík, odkázaný v současnosti na péči druhých, nasával v Americe ducha moderních změn a snažil se prorazit s něčím jiným než pouze autentickým muslimsko-arabským tovarem a myšlením, jeho synové, kteří převzali restauraci před pěti lety, poslouchají celé dny kázání z hlasitě puštěného rádia a prodej amerikanizovaných pokrmů je jim cizí. Chuť Brooklynu zůstala nepřenosná, stejně jako doba uvolnění.
"Je nerozumné dnes nabízet v centru muslimské čtvrti v Jeruzalémě kulinářské výtvory těch, kteří zabíjejí muslimské bratry v Iráku nebo na palestinských územích. Máme dost dobrých věcí, které si mohou k jídlu lidé dát. Není nutné prorážet s pizzou," vyprávěl Hasan.
"Ale nemysli si, mohu ti ke snídani udělat i míchaná vejce, nejen arabský jídelníček," nadhodil s úsměvem jakoby smířlivě, kosmopolitně. Pochopit jeho úsměv, rozporuplné prohlášení a myšlení není snadné.
Na jedné straně má restauraci v muslimské čtvrti, kde o pár set metrů vzdušnou čarou dál stojí komplex chrámů s třetím nejsvatějším místem islámu. Z oken restaurace pozoruje denně křesťany sledující dvě zastavení Ježíše na křížové cestě a den za dnem kolem jeho podniku proudí tisíce ortodoxních Židů směřujících k modlitbě u Zdi nářků. Hasan není přepjatý extremista, ale národně i nábožensky se naučil vymezovat.
V Americe by si kázání nepouštěl, ale v Jeruzalémě vidí smysl v okázalosti, s níž pouští nahlas všem kázání a nabízí místní kuchyni. Hravá mlsnost a uvolněnost otce ztratily v dnešním Jeruzalémě význam.
Vzpomene je pouze novinový článek na zdi: Oáza pizzy z Brooklynu v centru islámu.
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist