Adršpašsko-teplické skalní město

 
Snímek: Infocentrum Adršpach

Zkuste se po tu dobu dívat kolem sebe po krajině. A s prvním nadechnutím zavřít oči. Právě tolik času byste ještě před časem měli na prohlídku Adršpašsko-teplických skal. Bývalo tu moře, na jeho dně se tvořil dnešní pískovec, a vy byste zhlédli jen tolik, kolik by vám dovolilo potopení.

Končily právě druhohory a v kalendáři bylo přibližně datum "100 milionů let před Kristem". Pod mořskou hladinou se ukládaly mohutné vrstvy písku, mezi tím se mísil jíl. A do toho zatlačila odspodu, od zemského jádra, mohutná síla. O slovo se přihlásily třetihory. Český masiv se vyzdvihl, a moře ustoupilo. Na první pohled jednolitá masa někdejšího dna začala zvětrávat. Jak byly usazeniny těžké a přestala je nadlehčovat voda, lámaly se vlastní vahou, až vypadaly jako rozpukané kry. Nakonec zůstaly jen ty nejodolnější a nejpevnější usazeniny zvané kvádrové pískovce. Dnes si je můžete prohlédnout bez zadrženého dechu, voda tu není a nechala po sobě půvabné Adršpašsko-teplické skalní město. Vítejte!
Tady, v kraji mezi Teplicemi nad Metují a Horním a Dolním Adršpachem, na území velikém přes 20 km2, můžete ve skalních bludištích chodit celé hodiny, dokud vás od neustálého zaklánění nebude bolet za krkem. Hlava otočená vzhůru je nutnost, vždyť výška skalních masivů přesahuje leckdy devadesát metrů. Nejvyšší skalní útvar, Milenci, má stěnu vysokou 96 metrů.

Kdo se straní kolektivu?
Ještě než vejdete v Adršpachu do skalního města, musíte si u pokladny koupit vstupenky. Krásné scenerie nejsou ke koukání zadarmo. Ve frontě si možná postesknete, že turistů mířících do skal je příliš a že by to chtělo trochu přidat romantiky a ubrat lezců s lany a karabinami. O to neuvěřitelněji vám pak budou připadat slova někdejšího předsedy sekce horolezectví Československého svazu tělesné výchovy Oty Jelínka. Ten naopak lamentoval nad tím, jací jsou horolezci samotáři, kteří se ve skalách straní kolektivu:
"Většinou jsme (myšleno "my, horolezci") neuměli splynout s tělovýchovným hnutím, zůstáváme odtrženi od dalšího tělovýchovného života. Žijeme většinou v oddílech sami pro sebe. Tato isolace svádí k samoúčelnosti, brání intesivnějšímu pronikání ideologie socialistické tělesné výchovy do horolezectví, šíření vědeckého světového názoru a ztěžuje tak boj proti nesprávným idealistickým názorům, nesprávně chápanému romantismu, individualistickým výstřelkům, únikovosti."
Úvodník z půlstoletí starého výtisku časopisu Horolezec působí při pohledu na proudy horolezců mířících do Adršpachu úsměvně. Na hlavním prohlídkovém okruhu ve skalním městě, který měří něco málo přes tři kilometry, už těžko může být řeč o romantice divoké přírody. Naprostá většina cest má zpevněný asfaltový povrch, zabíjející fantazii.

Co spojuje Starostu a Starostku?
Pokud ale na tuto "hru na pohodlné dobrodružství" přistoupíte, budete se ve skalních soutěskách bavit dobře. Co skála, to nějaké podobenství. Uvidíte například Džbán, jehož ucho připomíná siluetu Delfína. Spatříte Rytířskou přilbici, Hříbek nebo Čertův most. Dvěma vysokým siluetám připomínajícím muže a ženu se říká Starosta a Starostová.
Mají-li děti v ruce nějaký klacík, zcela jistě ho doloží u Cukrové homole, skály stojící na špičce na břehu říčky Metuje. Ač je to útvar stabilní, děti rády alespoň naoko homoli podpírají nejrůznějšími klacky či větvemi, aby "nespadla". Zpevněné cesty končí u Malého vodopádu, odkud začíná po úzkých schodech z roku 1820 stoupání k Velkému vodopádu. Romantika padající vody je umělá, proud se totiž ovládá dřevěným stavidlem u výtoku vody z jezírka, po kterém plují výletní pramice.
Za klidnějšími zážitky se musíte vydat ven z Adršpašského skalního města ve směru na Teplice nad Metují. Skály zůstanou, ale asfalt pod nohama zmizí. Přibude nejrůznějších stoupání a ubude turistů. Stačí se držet žluté turistické značky.

 
Dvěma vysokým siluetám skal připomínajícím muže a ženu se říká Starosta a Starostová.
Snímek: Infocentrum Adršpach

Ochlaďte se na Sibiři
V Teplických skalách bývá i v hlavní turistické sezoně klidněji než v Adršpachu. Na prohlídkový okruh můžete nastoupit na rozcestí, kde žlutá značka končí a dále pokračuje modrá. Je to pod zříceninou hradu Střmen v místě zvaném Ozvěna. Ze žluté odbočíte doprava na modrou a už po několika krocích přijdete ke Skalní bráně. Za ní se u Strážní věže cesta větví. Ať se vydáte vlevo nebo vpravo, vždy se vrátíte na toto místo - stojíte totiž na začátku turistického okruhu. K nejzajímavějším místům na něm patří takzvaná Sibiř - úzká, věčně vlhká soutěska porostlá kapradím, kde i v létě naskakuje husí kůže.
Další putování se bude odvíjet od toho, kolik volných dní si na návštěvu Broumovského výběžku vyčleníte. Z Adršpachu lze pohodlnými cestami podél Metuje a Úpy dojít třeba až do Ratibořic. Taková trasa měří přibližně padesát kilometrů, a pokud na ni dostanete chuť, budete z Teplic nad Metují pokračovat do vesnice Skály a pak do Studnice. Přes Jívku a Jestřebí hory povede cesta do Malých Svatoňovic, Havlovic, Boušína a Ratibořic.

Hrady postavené přírodou
Nechce-li se vám chodit z Adršpachu tak daleko, můžete se potulovat i v blízkosti skalního města. Co třeba vystoupat na hřeben Křížového vrchu proti Adršpašským skalám? Na vrchol vede křížová cesta a u úpatí skály stojí socha svatého Václava.
Za prohlídku rovněž stojí trojice skalních hradů Adršpach, Střmen a Skála neboli Bischofstein. Prvně jmenovaný hrad se vypínal proti Adršpašským skalám, ale moc se z něho nedochovalo. Impozantní vyhlídka na skalní město však zůstala. Střmen, který stával u vstupu do Teplického skalního města, byl jednoduchý hrad, jehož základ tvořily dvě přírodní skalní věže, doplněné roubeným stavením. Dnes k němu vede zajištěná cesta a na vrcholku někdejších hradních věží je upravená vyhlídka na okolní krajinu. I třetí hrad, Skály, je už pouhou zříceninou, ze které se dochovaly jen náznaky staveb, přilepených ke skalním věžím. Přístupný je po červené turistické značce ze stejnojmenné obce přibližně pět kilometrů jihozápadně od Teplic nad Metují.

Pozor na myslivce!
Zatímco z hradů se dochovaly jen sporé zbytky, strašidelných pověstí jsou plné všechny okolní lesy. Můžete tu například natrefit na nočního myslivce Gotsche. Tento muž býval původně tesařem, ale po nocích kradl v panské sýpce. Za trest nyní musí po smrti za pomoci osmi psů nahánět kolemjdoucí v okolí Janovy kaple ve Zdoňově, dokud vyhlédnutá oběť nezačne bloudit a neztratí cestu. Ubrání se jen ten, kdo se nenechá vylekat a pomalu pokračuje ve své cestě. Pak se noční myslivec i se smečkou psů vytratí kamsi pryč.
U Prostředního mlýna v Dolním Adršpachu si zase jeho majitel dopomáhal k penězům nečistými silami z knihy kouzel. Tu skrýval v komoře, ale jeho učedník skrýš vypátral a trpělivě čekal na okamžik, až mlynář odjede na bohoslužbu do Zdoňova. Vlezl do komory a nahlas přečetl zaklínadlo, které do mlýna svolalo veškeré černé ptáky z okolí. Stovky krkavců a vran zaplnily mlýn a vyhnal je až mlynář, který se včas vrátil. Na chodbě popadl pytel s obilím, vysypal ho do řeky a hladoví ptáci se v honbě za potravou utopili. Na zbytek krkavců zafungovalo, když mlynář přečetl zaklínací formulku pozpátku. Jak ptáci přilétli, tak nyní rychle zmizeli.

Václav Trachta