Recenze

DIVADLO

David Drábek: Švédský stůl

/Brno, Národní divadlo, premiéra 15. 6./

Tragédií o třech chodech označuje své dílko Švédský stůl dramatik a režisér David Drábek. Text působí neotřele a svěže, je vtipný a přes svůj smutný podtón a neveselé vyústění nezapře vydatné porce komické nadsázky. O kvalitách této komorní hříčky svědčí i to, že po Hradci Králové, Olomouci a Šumperku je nyní Brno čtvrtým místem, kde byl Švédský stůl uveden.

Děj je mile prostinký: rytíř Jednohubka (Petr Bláha) vzplane láskou ke Špičce rumové či vaječně koňakové (Klára Apolenářová), náklonnost se stává vzájemnou a opravdovou, její upřímnosti nemohou zabránit ani cynické průpovídky Uzeného lososa (Petr Halberstadt). Delikatesám není však dopřáno dlouhého života, jejich osudy se uzavírají tragicky: prostořeký Losos i panenská Špička záhy končí v nenasytných žaludcích rautových hostů, zůstává jen rytíř Jednohubka. Ten nachází východisko ze své situace v sebevraždě - probodne se napichovací špejlí.

K personifikovaným poživatinám, které vzdáleně asociují kouzlo Andersenových pohádek, přibral tentokrát Drábek ještě dvě němé, ale hbité postavy: Nůž a Vidličku. Způsob, jakým krájejí třeba Lososa, je stejně krutý jako legrační. Drábek, který si sám inscenoval Švédský stůl už v Olomouci, inovoval svou někdejší režii a hercům v rozlehlé Redutě dopřál více pohybu. Rozpohybovaně se jeví především pojízdný Losos, jehož stylizace málem připomíná šlapací dětské autíčko s dlouhým ocasem, ze kterého nakonec zůstává jen bílá kost. Vladimír Čech

VÝSTAVA

HZA Arbeit, komiksy a plakáty Honzy Bažanta

/Praha, kavárna Lucerna, do 5. 8./

Jeden z nejoriginálnějších českých kreslířů komiksů Honza Bažant vystavuje v Lucerně ukázky své práce za poslední dva roky. Úryvky z komiksu Pán času, který získal loni hlavní cenu festivalu comiCZcom, a ukázky z chystané knihy o Pérákovi střídají plakáty.

Kreslíř, pod zkratkou HZA, má výrazný, graffiti ovlivněný rukopis. Komplikované kresby neztrácejí čitelnost, jsou dynamické, obydlené originálními tvory. Jsou výtvarně stylizované a obstojí i mimo vlastní příběhy komiksů.

"Jako tvůrce komiksů se neuživím, i proto myslím při kreslení na výstavní využití. Přijde mi škoda zavírat to jen do knížky," říká autor, který motivy z komiksových příběhů dál rozvíjí ve volné tvorbě. Vystudoval scénografii na DAMU, práci kreslíře kombinuje s divadlem. Je autorem scény inscenace Família v Činoherním studiu v Ústí nad Labem nebo Nadsamec Jarry v pražské Ypsilonce. Magdalena Čechlovská

Okno do českého loutkářství

/Liberec, Oblastní galerie, do 16. 9./

České loutky se chystají do světa. V listopadu se podívají na Mezinárodní loutkářský festival Titirijai 07 ve Španělsku. V omezené sestavě se nyní, u příležitosti konkurenčního festivalu Mateřinka, objevují v "předpremiéře" v Liberci.

V muzeu jsou loutky umístěny na desítky malých pódií tak, jako by se zastavil čas během představení. Vedle popisky nechybí ani část příslušného textu.

Průřezová výstava začíná přelomem 18. a 19. století realistickými loutkami kočovných společností. Pokračuje českou specialitou rodinného loutkového divadla. Stolní, sériově vyráběné dekorace navrhovali na začátku dvacátého století různí umělci - od malířů krajinářů po designéry kubisty. Unikátní jsou i ukázky spolkového loutkářství českých modernistů. Nechybí Spejbl Josefa Skupy, klauni Vojtěcha Suchardy ani čerti Jana Malíka. Vedle nich "vystavují" Ondřej Sekora či Karel Svolinský.

Přepestrou směsici hrdinů a ukázek nejrůznějších typů loutek doplňují dekorace současných divadel. Putovní výstava se na zimu vrátí do Moravského zemského muzea v Brně. Petr Vendera