Jednotné podmínky ulehčí sestavování smlouvy

Pokud se chystáte uzavřít obchod se zahraničním partnerem, měli byste věnovat náležitou pozornost kupní smlouvě a zejména pak volbě dodací podmínky.
Dodací podmínka (dodací parita či dodací doložka) totiž určuje povinnosti prodávajícího a kupujícího, které souvisejí s dodávkou a převzetím zboží, a ovlivňuje tak podstatným způsobem výši ceny v zahraničním obchodě.
Zahraničněobchodní ceny jsou obvykle vyšší než ceny tuzemské, protože jsou do nich započítány takzvané náklady oběhu, například dopravné, pojistné, náklady na balení, celní odbavení a různé daně, dávky a poplatky, které souvisejí s vývozem a dovozem zboží. Úkolem dodací podmínky je pak určit, jakou část nákladů oběhu spojených s dodávkou zboží hradí prodávající a jakou část nákladů ponese kupující. V praxi tedy zejména určuje: způsob, místo a okamžik předání zboží kupujícímu, způsob, místo a okamžik přechodu výloh a rizik z prodávajícího na kupujícího a další povinnosti smluvních stran při zajišťování dopravy, nakládky a vykládky zboží, obstarání průvodních dokladů, kontroly, pojištění, celního odbavení apod.

Výhody Incoterms
Vývozci a dovozci mohou při volbě dodací parity využívat dobře propracovaný soubor mezinárodních výkladových pravidel Incoterms (International Commercial Terms), který je vydáván Mezinárodní obchodní komorou v Paříži. Znění Incoterms je dostupné i v češtině - bylo vydáno ICC Česká republika ve spolupráci s Hospodářskou komorou České republiky.
Použitím těchto mezinárodních pravidel je možné vyhnout se nejistotě odlišných výkladů různých dodacích doložek v různých zemích. Poslední znění pravidel bylo vydáno v roce 2000. Protože vydáním nové verze pravidel starší verze nezanikají, je nutné u jednotlivých dodacích parit uvádět rok vydání Incoterms, kterými se hodlají strany kupní smlouvy řídit. V případě použití verze poslední se tedy uvádí Incoterms 2000. Incoterms 2000 obsahují celkem 13 dodacích parit, které jsou přehledně a logicky členěny do čtyř skupin. U prvních třech skupin přecházejí povinnosti z prodávajícího na kupujícího při odeslání zboží a jsou tedy relativně náročnější pro kupujícího, u čtvrté skupiny přecházejí povinnosti při dodání zboží, a jsou z hlediska nutnosti plnění povinností, náročnější pro prodávajícího.
I když jsou mezinárodní pravidla Incoterms běžně používána, nemají povahu právní normy a závaznými se stávají pouze tehdy, jestliže se na ně strany kupní smlouvy výslovně odvolají v textu smlouvy.

Další smlouvy
Incoterms určují pouze vztahy mezi prodávajícím a kupujícím. Vztahy k ostatním subjektům (bankám, dopravcům, speditérům atd.) musí být řešeny formou jiných smluvních typů. Například vztah k dopravci je upraven přepravní smlouvou, vztah ke speditérovi zasílatelskou smlouvou, vztahy k bankám smlouvou o otevření dokumentárního akreditivu a podobně. Je samozřejmé, že veškeré smluvní zajištění dané obchodní operace musí být v souladu s příslušnou dodací podmínkou v kupní smlouvě.
Incoterms neřeší otázku přechodu vlastnictví ke zboží. Řeší pouze otázku přechodu nákladů a rizik. Otázka přechodu vlastnictví ke zboží musí být řešena v kupní smlouvě zvlášť, a pokud v ní úprava chybí, pak ji řeší mezinárodní právo soukromé.
Mezinárodní pravidla Incoterms vycházejí ze zásady určování minimálních povinností stran, tj. povinnosti jsou v jednotlivých doložkách stanoveny tak, aby se hodily pro všechny druhy obchodů a pokrývaly alespoň základní povinnosti smluvních stran. Prodávající a kupující si mohou na základě vzájemné dohody domluvit i povinnosti širší, například připojistit si zboží nad rámec minimálního rozsahu. V takovém případě mají výslovná ujednání v kupní smlouvě před ustanoveními Incoterms přednost.
K základním povinnostem prodávajícího zejména patří: dodat zboží v souladu s podmínkami uvedenými v kupní smlouvě, dát zboží kupujícímu k dispozici v čase a místě stanoveném v kupní smlouvě nebo v místě, které je obvyklé pro odevzdání takového zboží, má-li být zboží baleno, opatřit na vlastní náklady potřebné balení, které kupujícímu umožní řádně zboží převzít, vyrozumět kupujícího v přiměřené lhůtě o tom, kdy mu bude zboží dáno k dispozici, nést výlohy s kontrolními úkony, které jsou nutné k tomu, aby kupujícímu bylo zboží dáno k dispozici a nést všechny výlohy spojené se zbožím, dokud nebylo dáno kupujícímu k dispozici.
Kupující je pak povinen převzít zboží v místě a čase stanoveném v kupní smlouvě a zaplatit kupní cenu. Dále, pokud si kupující vyhradil lhůtu k převzetí zboží a (nebo) volbu místa dodání a nedodal včas instrukce, musí nést výlohy a rizika tím vzniklá. Kupující také musí nést všechny výlohy spojené se zbožím od okamžiku, kdy mu bylo dáno, v souladu s příslušnou dodací paritou, k dispozici.


Co jsou to Incoterms
Jedná se o dobře propracovaný soubor mezinárodních pravidel pro dodací podmínky.
Pravidla nemají povahu právní normy a závaznými se stávají pouze tehdy, jestliže se na ně strany kupní smlouvy výslovně odvolají ve smlouvě.
Úkolem dodací podmínky je určit, jakou část nákladů spojených s dodávkou zboží hradí prodávající a jakou část nákladů ponese kupující.
Poslední soubor pravidel z roku 2000 obsahuje celkem 13 dodacích podmínek členěných do čtyř skupin podle okamžiku, kdy přecházejí povinnosti z prodávajícího na kupujícího.

Autorka je vedoucí Katedry mezinárodního obchodu VŠE, Praha