Nehoráznost, nadto nechutná

Zeptali se jednou nositele Nobelovy ceny za literaturu Czesława Miłosze, proč v roce 1950 emigroval. Básníkova odpověď: "Má střeva to nesnášela."

Ústřední výbor KSČM sestavil dopis, podepsaný jejím předsedou Miroslavem Grebeníčkem, dal si ho přeložit do řeči německé, anglické a francouzské a odeslal několika mezinárodním organizacím - Amnesty International v Londýně, Evropskému soudnímu dvoru ve Štrasburku, Světovému židovskému kongresu v Ženevě a dalším. Česká verze dopisu šla domácí poštou zbrusu novému Ústavnímu soudu v Brně. Text je identický a má všechny znaky formální žaloby! Zákon o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu, schválený před deseti dny velkou většinou Parlamentu České republiky, je "v příkrém rozporu" s Listinou lidských práv a svobod, zavádí do našeho demokratického státu "principy kolektivní viny a retrospektivy", a to všechno a jiné natolik, že ÚV KSČM má a musí mít "vážné obavy o další osud české demokracie".

Tady kňučí a fňuká a o osud demokracie se bojí strana, jejíž přímá předchůdkyně, k níž se jménem i duchem KSČM hlásí, se nebála ničeho, s výjimkou možné ztráty své totalitní moci, v jejímž jménu tisíckrát, stotisíckrát porušila, ne-li rovnou zničila ty základní hodnoty života jedince i společnosti, o které se teď nesobecky strachuje. Kdyby kňučela a fňukala doma, vem to čert, každý ví v našem českomoravském dolíku, s kým má tu (ne)čest, a navíc každý ví (a leckdo toho oprávněně lituje), že z tohoto zákona se bič na zlé bolševiky neuplete, že žádný plošně použitelný klacek neuhodí, že ten zákon má cenu deklarace o jednom úseku naší dosti hrůzné minulosti... Jenomže to úvéčko KSČM posílá své "žaluji!" do ciziny respektovaným mezinárodním organizacím a pomlouvá svůj stát, tu demokratickou Českou republiku, která jim, komunistům, po všem zlém a hrůzném, k čemu u nás došlo z viny jejich předchůdců, umožnila politickou existenci jako rovný s nerovným, dále mohou volit a být voleni, mít své zastoupení v legislativních orgánech, svůj tisk, své mluvčí, své Grebeníčky, svá práva a kdejaký majetek - tedy všechno to, co strana prakticky téhož jména a znatelně stejného ideologického programu čtyřicet let upírala jiným. Ve jménu a pod ochranou této navzdory jim obnovené demokracie se teď vydali do světa žalovat na její - nedemokratičnost.

Zbytečno dodávat, nic moc z toho nebude, také v Londýně, ve Štrasburku a v Ženevě vědí, s kým mají tu (ne)čest. Jen mě napadlo, že list ÚV KSČM určený Světovému židovskému kongresu měl být přeložen do jazyka jidiš. Právě ten totiž zná slovo v tomto případě zvlášť případné, jednoduché a nádherně výstižné: chucpe. Do češtiny přetlumočeno - drzost, všaktě nehorázná, neomalená, nechutná, přišlá od někoho či mnohých, kteří právě o věci, o niž kráčí, by měli být tichouncí jak myška a malinkatí jak veš. Čímž se chce říct, že chucpe má také nádech trapné frašky.

20. července 1993

(Převzato z knihy Pavel Tigrid - Komentáře k událostem)