Nejen o černých Češích v Namibii

 
Snnímek: Lenka Klicperová

Najednou se uprostřed zeleně (ta se tu ale vyskytuje jen v období dešťů, tedy od října do dubna, a to ještě když prší vydatně) vynoří přistávací dráha a jedna osamělá budova. Jinak nic. Hlavní město země Windhoek je totiž od letiště vzdáleno asi půl hodiny jízdy autem.
Jestli jste už zažili některé jiné africké velkoměsto, budete příjemně překvapeni: žádné slumy, téměř žádné chudinské čtvrti, všude čisto, upravené obchody, kostely... Skoro jako byste ani nebyli v Africe. Však také Namibie bývala německou kolonií a německá pořádkumilovnost tu zapustila své kořeny. Také s němčinou se zde ještě občas docela uplatníte, jinak se ale v Namibii mluví anglicky, pokud ovšem neovládáte některý z domorodých jazyků.
Namibie je obrovská země (824 269 km2), kde ale žije skoro rekordně malý počet obyvatel (zhruba dva miliony). Už tím se tahle země v subsaharské části kontinentu trochu vymyká okolnímu standardu, protože Afrika je obecně přelidněná.

Výchova v Československu
Windhoek, ležící v nadmořské výšce 1650 metrů v provincii Thomas ve středu země, je učiněnou multikulturní směsicí - prolíná se tu Afrika s Evropou. Chcete-li, můžete se nechat rozmazlovat třeba na luxusním ranči; pokud ne, máte mnoho dalších možností. Žije zde něco kolem 250 tisíc obyvatel, což je na africké poměry skoro vesnice. V Namibii se ale mezi důležitá města počítá už i třeba takový Keetmanshop na jihu země, který má pouhých 30 tisíc obyvatel. Windhoek vznikl v polovině 19. století, kdy byl centrem kmene Nama. V jeho čele stál náčelník Jonker Afrikaner, který se mimo založení města zasloužil také o ukončení dlouhých válek v zemi. Kromě potomků německých přistěhovalců se ve městě můžete potkat také s Čechy. Tedy Češi to tak úplně nejsou, jde o čistokrevné černochy, ale mnozí z nich se stále cítí jako Češi a mluví plynnou češtinou. V minulosti bylo totiž asi osmdesát namibijských sirotků posláno ze země zmítané politickými nepokoji do tehdejšího Československa, kde se jim dostalo výchovy a vzdělání.

Chutnají vám housenky?
V Československu vyrostl také Lucky Sam Nujoma, který mě po Windhoeku ochotně provází. Jak sám říká, nejvíc se mu stýská po českém pivu a knedlících či svíčkové. V porovnání s namibijskou kuchyní se mu ani nedivím. Vzpomínáme společně na Česko v restauraci poblíž namibijského národního muzea. Objednávám si steak z antilopy kudu a k tomu fufu - tradiční africké jídlo, jakousi polentu z kukuřičné mouky nebo z mahangu.
Na jídelníčku ovšem mají i další tamní speciality: eedingu (sušené antilopí maso) nebo skutečnou lahůdku pro fajnšmekry - omaungu (housenky). Chvíli přemýšlím, jestli do toho jít, ale nakonec mě odrazuje sám Lucky: "Housenky stejně nejsou nic moc, hrozně totiž záleží na tom, jestli to kuchař umí správně připravit. Mně to teda moc nechutná." Při pohledu na talíř černých, aspoň pěticentimetrových larev mu ráda věřím, skutečně to velké chutě nevzbuzuje. Housenky se jinak jedí s cibulí, barbecue omáčkou, notně okořeněné chilli. Jako příloha opět fufu.

Náčelník na webu
Vyrážíme z hlavního města směrem na sever a po 70 kilometrech se dostáváme do města Okahandja, tradičního centra kmene Herero. Máme namířeno na safari, ale ještě než se vydáme za pozorováním zvířat, navštívíme tamní pietní místo, kde jsou pohřbeni slavní náčelníci Hererů.
V Namibii žije několik velkých domorodých kmenů, kromě Hererů jsou to ještě Ovambové, Kavanové, Damarové, Nama, Caprivi či Křováci. Mnohé z těchto kmenů mají i v současnosti svého krále, který si stále udržuje poměrně velký vliv. Třeba hererský náčelník Rio Rako je poslancem parlamentu. Vypadá ale jinak, než velí romantické představy - žádná náčelnická chýše ani lví kůže coby znak moci. Náčelník už má místo toho ve Windhoeku moderní kancelář, používá internet, a když je potřeba, chodí v obleku.
Kousek za Okahandjou nás vítá cíl naší cesty - ranč Okapuka. Střechu luxusní restaurace a penzionu pokrývá tradiční makuti z palmových listů. Safari lodge v Namibii bývají většinou zařízeny v tradičním stylu, ovšem s veškerým luxusem, který tu turistům mohou nabídnout. Okapuka ranč vedou němečtí manželé Fritz a Monika Flachbergerovi. Jejich farma je obrovská - 14 tisíc hektarů, na kterých žijí stáda antilop, žiraf, nosorožců, kudu nebo vodušek.
Rozlehlé farmy patří v Namibii zpravidla potomkům bílých přistěhovalců, ačkoliv v současné době sílí volání po změně. Fritz a Monika vybudovali ranč v roce 1984, nakoupili na dražbách zvěř a začali podnikat v turismu. Mimochodem, takový nosorožec by vás vyšel na aukci na 100 tisíc namibijských dolarů (1 NAD = 2,6 Kč), naopak žirafa je skoro za pakatel, stojí tři čtyři tisíce.

Helikoptérou nad stády
Na ranči Okapuka nabízejí turistům různé druhy atrakcí. Můžete vyrazit na dvouhodinovou vyjížďku po farmě a pozorovat volně žijící zvířata nebo si vyjet na západ slunce, které zážitek z přírody ještě umocní. Pokud budete mít vlastní auto, lze se vydat na několikadenní putování a spát ve stanu. A kdybyste náhodou přijeli nevybaveni, rádi vám tu stan zapůjčí, dokonce včetně různých pomůcek na grilování, spacáků či karimatek. Nechcete-li jet autem, máte tady k dispozici i značené stezky, po kterých se můžete vydat na kratší, dvou- až šestihodinový trek. Specialitou ranče jsou také výlety helikoptérou, kdy se kocháte africkou přírodou a stády divokých zvířat z bezpečné ptačí perspektivy.
To může mít také své kouzlo, ale my raději dáváme přednost otevřenému džípu. Veze nás sama majitelka, sympatická, asi pětačtyřicetiletá energická žena. Bez této vlastnosti a bez velké dávky nadšení by se jí vybudovat v cizí zemi prosperující ranč asi nepodařilo. Vybírám si místo na kraji vozu, aby se mi dobře fotilo, i když mám obavu, že to nebude jen tak. Jako na potvoru se obloha zatáhla a začíná pršet, na focení nic moc.

Jiné safari
Atmosféra je ale neopakovatelná. Kolem se tyčí zelené pahorky Otjihavera, za chvíli se už kromě siluet akácií budou přede mnou naparovat také dlouhé krky žiraf. Jízda džípem po vyjetých rudých kolejích je zážitkem sama o sobě - auto se natřásá, poskakuje po výmolech, vyjíždí dolíky a příkopy, mnohdy připomínající skoro takový Taxisův příkop.
Když se přiblížíme k prvnímu páru antilop, schovávajících se v hustém křoví, Monika vypíná motor, abychom zvířata zbytečně nerušili. To, co právě absolvujeme, není safari v pravém smyslu slova. Zvířata žijí volně, ale pod kontrolou svých majitelů, kteří je sem uměle vysadili.
Sledujeme i krmení lvů, impozantních králů Afriky, které si sem Flachbergerovi přivezli z národního parku Etosha. Tady totiž šelmy působily problémy místním vesničanům, lovily jim domácí zvířata a prý nezůstalo jen u toho - napadly i domorodce. Měly být zastřeleny, ale Fritz získal povolení přemístit je na svůj ranč. Lvi tu žijí už od roku 1994 celkem spokojeně, k velké radosti všech příchozích milovníků zvířat. Vidět lva požírajícího kus antilopy pár metrů od vás je opravdu fascinující podívaná, která vyvolává lehké mrazení v zátylku. Ale právě kvůli takovým obrazům se do Afriky jezdí.

Lenka Klicperová
Autorka je šéfredaktorkou časopisu Lidé a Země

Jak se tam dostat
Pokud nechcete jet s cestovní kanceláří, která pobyty zorganizuje od A do Z, můžete si koupit zpáteční letenku do Windhoeku. Stojí kolem 35 tisíc Kč, létají sem třeba KLM, British Airways či Air Namibia. Hned po přistání si lze na letišti půjčit auto, kterým se pak budete po zemi pohybovat. Nebudete-li chtít zůstat jen v hlavním městě, je to nezbytné. Po Windhoeku se dá jezdit i taxíky. Cena se odvíjí nejen od kilometrů, ale také od počtu pasažérů. Takže paradoxně čím více cestujících ve voze, tím více zaplatíte... Jezdí se vlevo

Kde se ubytovat
Hotel-penzion Moni, 7 Rieks van der Walt St., Windhoek, tel.: +264 (0) 61 228 350
Klidný přátelský penzion s 12 pokoji. Noc se snídaní tu vyjde zhruba na 60 USD, k dispozici budete mít krásný pokoj a v atriu můžete posedět večer u bazénu.

Informace
* Do Namibie potřebujete platné vízum a samozřejmě pas. Víza vydává namibijská ambasáda se sídlem v Moskvě (e-mail: namembrf@online.ru).
* Vyplatí se počítat s tím, že cestujete do Afriky, kde je přece jen možnost nákazy nějakou chorobou mnohem větší. Nejezděte sem bez očkování proti žloutence A i B, proti tetanu, břišnímu tyfu a žluté zimnici. Přibalte i antimalarika a repelenty. Pijte balenou vodu, a pokud chcete mít jistotu, že jste si z antilopích steaků nepřivezli žádné parazity, dojděte si po příjezdu raději na vyšetření k lékaři. A pamatujte, že podle oficiálních statistik má v Namibii přes dvacet procent populace AIDS.