Falešné mýty o půjčkách

Falešné mýty o půjčkách

Mezi veřejností je obecně rozšířen jeden zvláštní mýtus - dle tohoto mýtu si standardní podnikatelé nemohou poskytnout úvěr, pouze půjčku. Mýtus dále praví, že k poskytování úvěrů jsou oprávněny pouze banky či další finanční instituce. Tento poměrně rozšířený názor však rozhodně není správný. Rozdíl mezi půjčkou a úvěrem spočívá na zcela jiných základech.
Smlouvou o půjčce věřitel přímo přenechává dlužníkovi peněžní prostředky. K uzavření smlouvy tedy dochází přenecháním samotným, pouhý příslib, že věřitel dlužníkovi peníze půjčí, není smlouvou o půjčce.
Zákon nevylučuje, aby byla půjčka úplatná (úročená), avšak není to nezbytné. Půjčku lze tedy uzavřít s tím, že po uplynutí dohodnuté doby dlužník vrátí pouze poskytnuté peníze, nic navíc.
Smlouva o úvěru je však absolutním obchodem, řídí se tedy obchodním zákoníkem bez ohledu na to, zda je uzavírána mezi podnikateli či mezi osobami, které nejsou obchodníky, ale běžnými občany.

Zásada ziskovosti

Zákon nevylučuje, aby si obchodní společnosti či jiní podnikatelé navzájem poskytovali půjčky, nikoli úvěry dle obchodního zákoníku. Je však nutno poukázat na skutečnost, že z poskytnutí půjčky nebude společnosti plynout žádný zisk, nebude-li úplatná.
Nebude-li poskytování půjček či úvěrů vykonáváno podnikatelem soustavně, vlastním jménem a s primárním účelem dosažení zisku, nebude poskytnutí půjčky či úvěru posuzováno jako podnikatelská činnost, k níž by bylo nutné si obstarat oprávnění k podnikání.
Dochází-li však k takovému poskytování peněžních prostředků častěji, pravidelně, i subjektům, se kterými nemá podnikatel žádné další propojení, lze obstarání živnostenského listu rozhodně doporučit. V opačném případě by mohla být taková činnost posouzena jako neoprávněné podnikání a patřičně sankcionována (administrativně či trestním postihem). Poskytování půjček a úvěrů je přitom živností, k jejímuž získání (k získání živnostenského listu) není nutné plnit žádné zvláštní zákonné podmínky, jde pouze o základní podmínku plné právní způsobilosti, 18 let věku, bezúhonnosti a bezdlužnosti vůči státu.

Rozdíl je i v úročení

Podmínky jsou tedy v takovém případě naprosto stejné jako třeba v případě maloobchodní či velkoobchodní činnosti (dříve proslulé jako koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej).
Rozdíl mezi úvěrem a půjčkou má ale dopady i na posouzení výše sjednaného úroku z hlediska ustanovení § 23 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, který upravuje situaci, kdy se liší ceny sjednané (v daném případě tedy úrok) mezi spojenými osobami (a tento okruh je pro účely daně z příjmů definován přímo zákonem o daních z příjmů a to šíře než obdobná úprava v jiných předpisech) od ceny, kterou by mezi sebou sjednaly osoby nezávislé v běžných obchodních vztazích (cena obvyklá). Zákonodárce v tomto ustanovení upravil explicitně "obvyklou" cenu pro půjčky, zatímco úvěrem se v tomto ustanovení nezabývá.
Ze strany podnikatelů bývá rovněž často diskutovanou otázkou, zda lze poskytnout půjčku bezúročnou. Takový dotaz je třeba upřesnit v tom smyslu, že je třeba posuzovat spíše daňové dopady takové bezúročné půjčky, a to jak z hlediska daně z příjmů, zda nevzniká naturální příjem, a pokud ano, tak komu a v jaké výši.

Zneužití pozice

V minulosti docházelo velmi často k tomu, že společník či statutární orgán využili svého postavení ve společnosti, a na úkor společnosti (či ostatních společníků) získávali přímo sami či obstarávali pro osoby blízké majetkový prospěch, v tomto případě výhodné půjčky a úvěry.
Od roku 2001 byla právě pro tyto případy do obchodního zákoníku zabudována jasná omezení.
Společnost dnes může smlouvou o půjčce či úvěru s členem představenstva, dozorčí rady, jednatelem, prokuristou a osobami jim blízkými (zejména rodinní příslušníci, druh, družka) či v jejich prospěch smlouvu darovací (bezplatný převod majetku) uzavřít pouze s předchozím souhlasem valné hromady a za podmínek obvyklých v obchodním styku.

Schvalovací právo? To má valná hromada

Je nutno zdůraznit, že souhlas musí být skutečně předchozí. Co se rozumí podmínkami obvyklými v obchodním styku, je nutné posoudit v každém konkrétním případě zvlášť. Obecně je obvyklý takový úrok z úvěru, který není nižší než zákonný úrok z prodlení.
Obdobná pravidla se použijí pro poskytnutí zajištění (zástava, směnka, ručení, rukojemství na směnce) závazků člena představenstva a dalších výše zmíněných osob.
V těchto případech musí poskytnutí zajištění schválit valná hromada - tedy společníci společnosti, respektive ostatní společníci společnosti. I zde by mělo být zajištění poskytováno za podmínek obvyklých (za rozumnou úplatu).
Uvedená omezení se neuplatní pouze vůči členům představenstva a dalším orgánům společnosti, ale též při poskytování půjček, úvěrů, darů a zajištění závazků společností, v nichž členové orgánu předmětné akciové společnosti či s.r.o. působí v obdobných funkcích.
Autorka je partnerkou advokátní kanceláře Rowan Legal