Diktátoři firmám nevadí, jde jim hlavně o trh

Diktátoři firmám nevadí, jde jim hlavně o trh

Komunističtí diktátoři se radují. Kapitalisté včetně těch českých s nadšením investují do jejich zemí. Například dnes na sjezdu vietnamské komunistické strany místní soudruzi oslaví kromě loňského ekonomického růstu ve výši 8,4 procenta HDP také nejvyšší příliv přímých zahraničních investic za posledních osm let. Co na tyhle "výspy tyranie" kapitalisty vede?
"Vietnam, který chce vstoupit do WTO, láká zahraniční investory pobídkami, daňovými prázdninami a levnou pracovní silou. Míra ekonomické svobody je tam vysoká. Lidé smějí vlastnit cizí měnu, podnikat i cestovat," říká ekonom finanční skupiny PPF Pavel Kohout. "V některých ohledech je Vietnam "kapitalističtější" než Česká republika, neexistuje třeba podpora v nezaměstnanosti. To je věcí rodin a příbuzných." PPF ve Vietnamu otevřela svou kancelář. Podniká v Číně a loni zvažovala spolu s naftovým magnátem Karlem Komárkem i investice na Kubě.

Nejen nízké mzdy

"Podniky netáhnou do těchto zemí jen nízké náklady," říká náměstek ministra průmyslu a obchodu Martin Tlapa. "Chtějí se i dostat na trh, kam by třeba jinak díky vysokým clům nepronikly. Nebo jde o normální růst firmy." Jeho slova potvrzuje Zbyněk Frolík, šéf firmy Linet vyrábějící nemocniční postele. "Chceme vyrábět v Číně, abychom byli blízko našim zákazníkům. Nejde o náklady, výroba je tam jen o 15 procent levnější než doma. A jen doprava výrobku z Čech často trvá šest týdnů."
Přímé zahraniční investice do čínské ekonomiky, největšího trhu světa s 1,3 miliardy lidí, byly loni 58 miliard dolarů. Do patnáctkrát menšího Vietnamu šly dvě miliardy (v Čechách to bylo 12 miliard). V obou státech působí i řada českých firem. Například Škoda Machine Tool vyrábí s čínským partnerem obráběcí stroje, podobně se ve Vietnamu uchytil Kovosvit MAS. S výjimkou plánované továrny Škoda Auto v Šanghaji, která má vyrábět až 80 tisíc vozů Octavia ročně, jde však spíše o menší investice. Nemohou se rovnat gigantům, jako je například japonský výrobce aut Mitsubishi Motors či americká firma General Electric.
Na rozdíl od Čechů cizinci investují i u diktátora Castra na Kubě či v Kimově stalinistické Severní Koreji. Tam přitom neexistuje téměř žádná ekonomická, natož politická svoboda. Na Kubě jsou firmy z více než 40 zemí. Vedou Kanaďané stavící například nové letiště v Havaně, následují Španělé s ropnou společností Repsol, Mexičané a Indové. V Severní Koreji bohaté na ropu, zlato a mangan spoluvlastní Britové banku a Coca-Cola zde plánuje továrnu. Chosun Development & Investment Fund vedený Američany zase shání peníze na těžbu nerostů. Přitom USA jsou se Severní Koreou stále ve válce (bylo uzavřeno jen příměří).

Problémem je i korupce

"Investorům je jedno, že jdou do komunistických zemí," vysvětluje náměstek Tlapa. "Berou to jako jakýkoliv jiný stát. Jen pro své investice potřebují minimální právní jistotu". To je ovšem problém i v "téměř kapitalistické" Číně či Vietnamu. "Je tu řada rizik," přiznává už citovaný Frolík. "Nic v místních podmínkách nejde tak přímočaře jako v Evropě." Kuba dokonce v posledních dvou letech omezuje zahraniční podnikání. Podle časopisu The Economist se zde počet firem se zahraniční účastí zmenšil od roku 2003 na méně než polovinu. V Severní Koreji se zase nelze spolehnout na nic - například firma Cargill měla dodat v roce 1997 do Koreje potraviny výměnou za zinek. Severokorejci dohodu zrušili, když už byla loď s obilím na moři.
Velkým problémem je korupce. Například vzhledem k aféře s úplatky za udělování státních zakázek na stavbu silnic nesmí na sjezd vietnamských komunistů ministr dopravy. V Koreji je dokonce podplácení součástí státního systému a těží z něj prý i diktátor Kim Čong-il. Přesto to investory neodrazuje. Proč? Jen před pár desetiletími vypadaly pro obchodování stejně beznadějně Čína a Sovětský svaz, tvrdí časopis Forbes. Jednoho dne může být i Severní Korea pulzující místo pro byznys.