Adrenalin pod střechou

 
Snímek: Horydoly.cz

Po celé České republice jsou dnes už po desítkách rozesety umělé lezecké stěny. Těžko najít jiný technický outdoorový sport, který by byl finančně nenáročný, mohl ho provozovat kdokoliv od dvou tří let a dokázal by poskytnout pocit vítězství každému.
Lezení na umělých stěnách, které je vítanou zimní "náhradou" i pro ortodoxní skalní lezce, se stalo během uplynulých patnácti let dostupnou zábavou v každém větším městě. Už dávno nenabízejí lezecká centra jen kolmou překližku s pár desítkami umělých hrbolů. Dnes je moderní stěna podobná skutečné skále a nabízí převisy, spáry a chyty a stupy všech podob a obtížností.
Zatímco začátečník bude mít radost, když vystoupá pod střechu po stupech velikosti střední cihly, šlachovitý lezecký matador dosáhne stejného bodu po extrémním vypětí na chytech o velikosti nabobtnaného hrachu.
S lezením na umělé stěně je možné začít s kamarády i sám. Kurzy slouží nejen ke zvládnutí správné techniky lezení včetně práce s těžištěm vlastního těla, ale také se na nich nováčci dozví zásady bezpečného jištění. Kdo se jednou nechá pro vertikální pohyb vlastní silou získat, bude se na umělé stěny vracet znovu a znovu. A nejspíš ho osloví i další způsoby pohybu v horském terénu, ze stěny v bývalé tovární hale nebo školní tělocvičně jednou možná "doleze" až na onu himálajskou osmitisícovku či až na "plakátový" převis s chytem tak sotva na levý malíček, který kdysi tolik obdivoval.

 
Lezení není výsadou dospělých. Spousta center nabízí i kurzy pro děti.
Snímek: Horydoly.cz

Na stěně se neprohrává

Lezení spojuje prvky individuálního a kolektivního sportu
Kde se nápad postavit skálu pod střechou vzal? "V zimě se lézt nedalo, a tak to zhruba před dvaceti lety začali lezci ze zoufalství z lezeckého absťáku zkoušet po tělocvičnách," říká Libor Hroza, spolumajitel Lezeckého centra Mammut v Praze-Holešovicích.

* Kdy se první stěna dostala do Čech?
Tak někdy před patnácti lety. Nebyla to ale snaha opičit se po západní Evropě, kde se první stěny začaly objevovat ve Francii a Německu. Čeští lezci byli vždy na vysoké úrovni srovnatelné se zbytkem světa, a tak stejně jako jinde pociťovali během zimy nedostatek možností trénovat.

* Postavil jste největší lezeckou stěnu v ČR. Je opravdu tolik důležitá velikost?
Ano. Máme celkem 1650 čtverečních metrů plochy a 120 lezeckých linií. To znamená, že naráz tady může lézt 120 dvojic s jištěním. Označeno tu je přes 500 lezeckých cest všech možných náročností. Rozměry stěny jsou tedy důležité hlavně proto, že si díky nim může každý vybrat cestu, která mu vyhovuje: začátečník i zkušený horolezec, ten, kdo chce lézt jen pro srandu, i ten, kdo zatouží třeba po spáře, sokolu nebo rajbasu...

* Nepoužívejte, prosím, maďarštinu...
Pár termínů z lezeckého slangu. Rychle se ho naučíte.

* Kdo může začít s lezením?
Na stěnu může každý. V lezení neexistuje fyzické, věkové, technické nebo finanční omezení. To není ani golf, ani letecká akrobacie.

* Jak se mám připravit, než poprvé přijdu lézt?
Prostě přijďte. Třeba s kamarádem, který už leze. Ale ani to není nezbytné. Začít může člověk sám, snadno se tu k někomu přidá. Pro začátečníky máme navíc k dispozici zahajovací kurz.

* Vypadá to jako bezbariérový začátek. Ale co výbava? Kolik je zapotřebí investovat do výzbroje?
Než se rozhodnete, že vás lezení baví, nic nekupujte. Všechno je doslova za pár korun v půjčovně: speciální boty "lezečky", bezpečnostní úvazek zvaný "sedák", lano i karabiny.

* Ale když po nějaké době budu chtít raději všechno svoje?
Vystačíte si s tisícovkou, nejvýš dvěma.

* Proč lezení oslovuje tolik lidí?
Je dostupné všem, kombinuje prvky individuálního a kolektivního sportu, potrénuje celé tělo, vylepšuje fyzickou kondici. Je to zkrátka fitness trochu jinak. Jakožto outdoorový sport, ovšem provozovaný uvnitř, přináší porci bezpečného adrenalinu. A hlavně, na stěně se neprohrává. Lezení není soupeření. Lezení je sport krásný tím, že se vlastní silou dostávám dál a výš.

* Horolezectví obecně je řazeno k rizikovým sportům. Do jak velkého nebezpečí se na stěně vlastně vydávám?
Nebezpečí na stěně se rovná nule. Tady není co riskovat. Můžu si odřít koleno, ale nic vážnějšího se mi prostě stát nemůže.

* Copak na skále nehrozí pád?
Z předem zajištěné stěny nemůžete spadnout.

* Nikdy snad neříkejte nikdy!
Ano, stalo se, že jeden lezec tady spadnul. Ale to bylo tím, že se zapomněl navázat na lano! To není stěnou, to je lidská chyba. A navíc nevysvětlitelně primitivní. Jinak způsob jištění je opravdu velmi jednoduchý, a tím i spolehlivý.

* Jak se pozná, kdo leze dobře a kdo ne?
Leze si každý pro sebe, pro svůj dobrý pocit. Obecně se ale říká, že lézt se má hlavně nohama a rukama by se měl člověk jenom přidržovat. Lidé mají vyslovenou radost, když přicházejí na to, jak pracovat a pomáhat si těžištěm vlastního těla.

* Do kterého kurzu se mohu zapsat?
Nejprve seznamovací kurzy a pak pokračovací lekce. Kurzy máme i pro děti. Samostatně školíme i záchranu a techniky jištění.

* Máte za sebou těžké expedice v Himálaji nebo supertěžké výstupy v Alpách. V současnosti provozujete lezecké centrum. Jaký je váš další cíl?
Chtěl bych přejít celé Tatry po hřebenu.

* To je snad turistický výkon. Pro vás, který jste přelezl superdirettisimu severní stěny Eigeru, by něco takového neměl být problém.
Přejít naráz hřebenovkou Vysoké Tatry je ten nejextrémnější horolezecký podnik, o kterém jsem slyšel. Dosud to dokázal jen jediný člověk. Z toho je patrné, že skutečně velké výzvy mohou být podstatně blíž, než bychom čekali.

Nejznámější stěny v ČR

* Praha
Lezecké centrum Mammut
www.stenaholesovice.cz  

* Brno
Rajče
www.rajce.cz  

* Ostrava
CDU
www.cdusport.cz  

* Pardubice
H centrum
www.hcentrum.net  
* České Budějovice
HoSport
www.hosport.cz  

* Plzeň
K2 - Climbing Club
http://k2.lezec.cz

* Ústí nad Labem
Hala Univerzity Jana Evangelisty Purkyně

Stupnice obtížnosti lezeckých cest
Obtížnost na umělých lezeckých stěnách užívá vzestupně hodnocení 1 až 10. Každá dobrá lezecká stěna má jednotlivé cesty rozlišeny podle barvy chytů a u prvního odspoda je uvedené jméno cesty a její obtížnost.
Začátečník 2 až 4
Rekreační lezec 4 až 6
Zkušený lezec
(pravidelný návštěvník lezeckých stěn) do 7+
Závodní lezci 7+
Světová třída 8+ až 10

Výstroj a výzbroj lezce

Materiál ........ cena nového / v půjčovně
Boty-lezečky ........ 800 - 1600 Kč / 40 Kč
Sedák ........ 600 - 1200 Kč / 20 Kč
Karabina + osma ........ 400 Kč / 10 Kč
Pytlík na magnezium ........ 80 - 200 Kč 10 Kč
Lano ........ 600 - 1500 Kč / 40 Kč

Co o lezeckých stěnách soudí zkušení horolezci

Josef Rakoncaj (56)
První člověk na světě, který dokázal bez pomoci kyslíkových bomb dvakrát za sebou zdolat nejtěžší osmitisícovku, K2.
Umělé stěny jsou dobré jako zimní doplněk pro lezce, kteří nemají rádi zimu, potažmo zalézání mrazu za nehty. Hustota stěn v jednotlivých regionech je čím dál tím větší, což umožňuje lezcům migrovat od stěny ke stěně a tím si vytvářet pocit, že lezou vždy něco nového. Na jednotlivých stěnách je vytvořeno 25 až 50 lezeckých cest, tudíž lezec, který se připravuje na něco většího, má třeba ve třech tréninkových dnech možnost nalézt dost slušných lezeckých metrů, aniž by cesty opakoval.

Radek Jaroš (43)
Zkušený účastník mnoha himálajských expedic, úspěšný na několika osmitisícovkách, včetně Mount Everestu.
Stěny mám moc rád, je to vynikající součást tréninku. Hodně se tam dá naučit lezecká technika. I když je jasné, že na stěně se leze trochu jinak než potom venku na skále. Dříve jsem často slýchával názor, že kdo začne s lezením na umělé stěně, v přírodě na písku nebo vápenci pak chyty nedokáže najít. Ale není to tak. Samozřejmě že skutečná skála umí nějaký ten chyt nebo stup lépe zamaskovat než překližková deska, ale tím je venkovní lezení zajímavější. Je taky pravda, že stěna nenahradí přírodu. Ale vidíte, přes to všechno na umělé stěně lezu pořád.

Pavel Bém (44)
Pražský primátor, který zdolal Mount Everest.
Pro každého horolezce je lezecká stěna výbornou přípravou a aspoň částečnou náhražkou hor. Když jsem se připravoval na výstup na nejvyšší horu světa, patřila lezecká stěna do mého tréninkového plánu. Samozřejmě že stěna nikdy nenahradí pocity a dojmy, které může přinést pouze lezení v krásné přírodě. Ale pro lidi, kteří pracují ve městě a do skal to mají daleko, je stěna ideálním řešením, jak se odreagovat. Na to, abyste si šli občas zalézt na stěnu, ale nemusíte být horolezci. Je to výborný sport pro každého a v každém věku. Nejenom že si na stěně protáhnete tělo, ale navíc lezení v člověku buduje přirozenou sebekázeň a zodpovědnost.

Téma připravil Jan Rýdl
Foto: Horydoly.cz

Portrét lezce
Lucie Hrozová
Začínala s lezením díky tátovi v osmi letech. Dnes má na kontě nejen mistrovský titul ČR v disciplíně bouldering, ale i úspěšnou účast na mnoha světových soutěžích. Studuje na střední ekonomické škole a trénuje čtyřikrát až pětkrát týdně. Jak sama říká, je univerzální lezec. Leze stejně ráda na umělé stěně jako v přírodních terénech. Ve skalách dává přednost vyhlášeným pískovcovým lokalitám mezi Ústím nad Labem a Děčínem, dobře zná zejména oblasti Labák, Ostrov, Tisá. Nevyhýbá se prý ale ani vápenci. Po maturitě se chce nejméně jeden rok věnovat lezení naplno.
Cíl: dostat se mezi světovou lezeckou špičku.