Evropa jak od Hitlerjugend
Překvapilo mne, že Hospodářské noviny uveřejnily na čelném místě tak zmatený a nepravdivý článek s hodnocením meziválečného Československa a jeho prezidentů, jakým je článek Martina Vrby "Mámivý klam Masarykova křesla" ( HN 19. února). Již úvodní hodnocení poválečného "dělení Evropy" po první světové válce obsahuje autorovo vidění asi tak očima německé meziválečné Hitlerjugend. Největší změny nastaly rozpadem Rakousko-uherského císařství a dále pak obnovením Polska jako samostatného státu, k němuž byla začleněna z největší části území bývalého carského Ruska, Halič z bývalého Rakousko-Uherska a Poznaňsko a koridor k moři s přístavem Gdyně z bývalého Císařství německého. Kromě zpětného začlenění Alsaska a Lotrinska k Francii se žádné další poválečné dělení Evropy tehdy nekonalo. To si autor asi vymýšlí.
Šlo o realizaci zásady sebeurčení národů, na které dřívější ponapoleonské uspořádání Evropy Vídeňským kongresem nebralo zřetel. Výsledkem byl zánik několika císařství, i když nové státy zahrnovaly i jinonárodní menšiny, jejichž existenci pak v dalších letech využívala různá hnutí, jejichž programem byl zánik demokracie v Evropě. Nelze však zapomenout na to, že první totalitní diktaturou v Evropě bylo zřízení "diktatury proletariátu" v bývalém carském Rusku s přispěním Německa.
K udržení míru a řešení mezistátních neshod měla přispět nově zřízená Společnost národů. To byla ona základní zásada pro předcházení válkám. O tom autor zřejmě nemá ani ponětí.
Luděk Šolc, Praha
V Kosovu může být mnohem hůř
Abych řekl pravdu, poněkud jsem se zhrozil po přečtení dopisu "Srbové pohřbili své nároky" (HN 25. února). Historii sice píší vítězové, ale kosovská otázka je o něco složitější. Minimálně v tom, že v Kosovské válce v letech 1998/9 nezvítězili Albánci ani Srbové, nýbrž armáda USA (bez patřičného mandátu). Masové hroby jsou samozřejmě něčím neomluvitelným, ale teroristicko-partyzánský styl boje UCK v 90. letech, který byl primárně zamířen na srbské civilní obyvatelstvo, jistě také nelze schválit.
Hlavní rozdíl je jasný. Na jedné straně nestihl být hlavní iniciátor bohužel potrestán a ostatní jsou zatím naštěstí odstřiženi od moci, na straně druhé někteří z nich vládnou novému státu. Já osobně cítím se Srby, nejen proto, že je pro ně Kosovo něco jako Říp pro nás (srovnání samozřejmě pokulhává). Na druhé straně mnozí kosovští Albánci trpěli (i zemřeli) pro svůj stát. Ale bojím se, že utrpení nyní nekončí.
Vyhlášení nezávislosti bylo plánováno již od roku 2000 bez stanoviska jedné ze stran a za zády pomiloševičovských demokratických srbských vlád, což bylo chybou. Doufám, že tato chyba nepovede k nástupu Srbské radikální strany (pohrobků Miloševičovy politiky) k moci.
V tom případě by se vzpomínalo na současné srbské vášně jako na období klidu.
Jan Botlík, student politologie
Redakce uveřejňuje v rubrice Dopisy odpovědi na články a dopisy čtenářů, které vyjadřují jejich názory. Vyhrazuje si právo příspěvky krátit a redakčně upravit. Anonymy nezveřejňuje. V rubrice Chyby a vysvětlení napravuje pochybení a odpovídá na dotazy k obsahu i jazyku HN.
Kontaktní adresy:
telefon: 233 073 041
e-mail: dopisy.hn@economia.cz
pošta: HN, oddělení dopisů, Dobrovského 25, 170 55 Praha 7
Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články.
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace



