Krajem chmelnic a červených půd

 
Čertův kámen u Mutějovic nedaleko Džbánu
Snímek: Roman Hartl

Džbán najdeme na rozhraní Středočeského a Ústeckého kraje, asi 60 kilometrů severozápadně od Prahy, přibližně mezi městy Žatcem, Louny a Rakovníkem. Tradičně se tak označuje vyzdvižená plošina z období křídy, tvořená opukami a pískovci. Měkké podloží tu v průběhu geologických věků rozřezaly četné potoky a často daly vznik překvapivě strmým údolím.
Vždyť ze Džbánu, jako z každé správné rozvodní oblasti, tečou vody do všech stran: sever plošiny má spád k Ohři, západ a jih k Berounce a na východě odvádí Bakovský potok vodu přímo do Vltavy. Když se postavíte na hranu některého ze zahloubených údolí, budete mít pocit docela členité vrchoviny; naopak rozsáhlé lesní porosty na vlastní plošině připomínají ze všeho nejvíc Polabí.

Červené půdy a domy z opuky
Významným krajinným prvkem Džbánu jsou podobně jako na Žatecku tzv. červené půdy. Výrazně načervenalé zbarvení zdejších polí působí příměsi v permokarbonských pískovcích v podloží vlastní křídové plošiny. A protože Džbán leží ve srážkovém stínu Krušných hor (jde o jedno z nejsušších území v celém Česku), jsou tu ideální podmínky pro růst chmele.
Zejména na jaře vznikají v krajině Džbánu ojedinělé barevné efekty, které nikde jinde nelze spatřit: červená ornice kontrastuje s nazelenalými osetými poli a loukami, tmavé tóny dodávají místní lesy. Mezi tím v údolním svahu občas probleskne erodovaný svah s vystupující světlou opukou.
Ve většině vsí Džbánu nenajdeme žádné důležité památky, ale jeden prvek se tu nedá přehlédnout. Mnoho starších stavení totiž postavili z neomítnutých kvádrů zdejší opuky, a takové domy se tak ostře odlišují od ostatní, "moderní" zástavby. Svérázný kolorit doplňují v řadě vsí rozlehlé sušárny chmele, dnes ovšem částečně nefunkční.

Tajemné řady kamenů
V Česku je jen málo výtvorů lidských rukou, o jejichž účelu není s jistotou známo vůbec nic. Kamenné řady u Kounova jsou právě takovým případem. Různé hypotézy naznačují, že kameny snad měly astronomický význam v pravěku, oddělovaly polnosti či možná sloužily jako vymezení nějakých starobylých závodišť.
Kounovské řady sestávají z přímých, pravidelných linií menších kamenů o průměru do jednoho metru, které vykukují místy jen nepatrně nad úroveň dnešního terénu. Občas používané srovnání s megality v Bretani tedy dosti pokulhává, navíc kameny jsou dnes schované ve vzrostlém lese.
U Kounova je dochováno celkem 14 řad kamenů o délce 200 až 350 metrů, ale původně jich zřejmě bylo mnohem víc. Pro astronomický účel této neobvyklé památky hovoří fakt, že kamenné řady mají téměř přesně severojižní směr. V blízkosti těchto řad byly odkryty (nezpochybnitelné) základy prehistorického hradiště Na Rovinách - měly snad kamenné řady dodávat "pozitivní energii" tomuto sídelnímu útvaru?
Každopádně jsou Kounovské kamenné řady ideálním rejdištěm pro různé senzibily a záhadology. Více než vyčerpávající informace poskytnou i běžným návštěvníkům panely naučné stezky, která územím prochází. Její začátek hledejte kousek od nádraží Mutějovice na trati č. 126 (pozor, Mutějovice mají nádraží na dvou různých tratích). Okruh se dá kombinovat se žlutým značením a na prohlídku počítejte asi s půldruhou hodinou.

Za Dientzenhoferem do Ročova
Barokní kostely a kláštery se často stavěly na návrších, aby snáze upoutaly oko. Ne tak chrám v Dolním Ročově, nejvýznamnější stavební památka Džbánu. Ten naopak stojí v docela hlubokém údolí, z východu krytém strmým srázem. Pohledy na klášterní komplex se tak otevírají z nezvyklé perspektivy. Když si v zalesněné stráni nad klášterem najdete světlinu, dostane se vám výhledu téměř leteckého.
Ročovský klášter měl "obvyklé" osudy, známé v různých obměnách i z jiných koutů země. Založen byl koncem 14. století Albrechtem z Kolovrat pro augustiniánský řád, přečkal husitské války, vydrancován byl Sasy za války třicetileté a v důsledku živelních pohrom v 18. století bylo rozhodnuto o velkorysé barokní přestavbě. Tu vedl od roku 1746 Kilián Ignác Dientzenhofer a po jeho smrti Anselmo Lurago - jména, která zaručují vynikající kvalitu díla.
Nepřízeň 20. století (po roce 1950 zde bylo vězení, kasárna i psychiatrická léčebna) sice Ročov nezlomila, ale když byl klášter řádu sv. Augustina po roce 1989 vrácen, nacházel se v žalostném stavu. A místo i dnes čeká na své probuzení; klášterní budovy zůstávají prázdné a jejich fyzický stav je špatný. Pokud chcete zhlédnout skvělý interiér kostela, je nutné si návštěvu domluvit předem nebo se dostavit na mši, konanou jednou do měsíce.

Zapomenutý hrad v lese
Rozsáhlé zříceniny hradu Pravda v samém srdci Džbánu by působily impozantním dojmem - kdyby dnes nebyly skryty v hustém lese. Pravda ale rozhodně vybočuje z řady stovek středověkých panských sídel, z nichž nezbylo do dnešních dnů o mnoho více než hromady kamenů.
Zříceniny Pravdy jsou totiž na české poměry značně rozsáhlé, jistě to tedy nebyl bezvýznamný hrad. Přitom se nad jeho dějinami vznáší mnoho otazníků, například není jisté, kdy a kdo Pravdu vůbec dal postavit. Hrad zřejmě existoval už koncem 14. století, dnešní dispozice pochází převážně ze století 15. a opuštěn byl v následujícím věku.
Když budete dnes procházet ruinami hradu pod korunami vysokých stromů, jen těžko si asi dokážete představit, že zřícenina byla v 19. století opakovaně místem konání vlasteneckých slavností, a dokonce ještě za prusko-rakouské války se sem stáhli obyvatelé z širého okolí, aby čelili nepřízni válečné doby.
Dnes na volně přístupném hradě uvidíte důmyslné opevnění - patřilo k vrcholům fortifikační architektury doby Jiřího z Poděbrad - a bez omezení můžete prolézat dochované místnosti. A protože se kolem dějin tohoto místa vznáší tolik nejasností, možná tam potkáte i nějakého psychotronika nebo lovce záhad.

Štěpán Vítek

Zajímavost
Vaše putování Džbánem může začít i v knihovně. Sáhněte po Bludných duších, románu Václava Beneše Třebízského (1849 až 1884), a podnikněte cestu do míst, kde se odehrává děj tohoto příběhu z doby selských bouří v 80. letech 18. století. Třebízský vám bude zasvěceným průvodcem, povede vás totiž svým rodným krajem. Spisovatelův rodný domek je součástí skanzenu lidové architektury v jeho rodné Třebízi na Slánsku.

Tip na cyklovýlet
Pro pohodovou cykloturistiku je to kraj jako dělaný, vždyť tak nepatrné množství aut jako na zdejších silnicích jezdí v republice už jen málokde. A pokud odbočíme na lesní cesty, budeme tam skoro jistě sami. Navržený okruh prochází centrem Džbánu a vede částečně po lesních cestách - budeme tedy potřebovat trekové nebo horské kolo. Necelých 40 km zvládne průměrně trénovaný cyklista bez zastávek za slabé dvě hodiny.
Vyjedeme z Řevničova na karlovarské silnici a směřujeme k severozápadu do obce Kroučová. Zde se napojíme na modrou značku, kterou na rozcestí před Třebocí vyměníme za červenou a dlouze, avšak nepatrným sklonem klesáme po lesní cestě severním směrem. Teprve sjezd ke klášteru v Dolním Ročově je strmý, ale zkušenější cyklista jej zvládne. Od kláštera vystoupáme, už po asfaltu, prudce vzhůru do vesnice Ročov, kde je možnost občerstvení.
Z Ročova sjíždíme po silnici serpentinami do Solopysk a obrátíme kurs k jihu. Na křižovatce nad nádražím se dáme vpravo a táhlé stoupání nás vyvede na plošinu, kde jsou v lese vpravo od silnice skryty zříceniny hradu Pravda. Zvlněný terén nás pak dovede do Domoušic, jedné z hlavních chmelařských obcí oblasti.
Okolí Domoušic patří k nejmalebnějším a nejvíce členitým částem Džbánu. Vyjedeme na rozcestí u Lhoty pod Džbánem a dáme se vlevo do osady (nedbejme značky slepé silnice). Za Lhotou se silnička změní v rozbitou cestu, zato s krásnými výhledy, a stoupáním nás vyvede na návrší nad Třebocí. Na silnici odbočíme ostře vpravo, projedeme Třeboc a vyjedeme na "vrchol" Džbánu, nejvyšší kótu oblasti (536 m n. m.). Na bezlesé vrcholové plošině uhneme doleva a táhle sjedeme do Kroučové a zpět do Řevničova.

Kde se ubytovat
Síť pěších značených cest i cyklotras je na Džbánu docela hustá, zato se službami je to slabší. Najít restauraci, kde podávají něco víc než pivo, je ve většině vesnic neřešitelný problém, o ubytování ani nemluvě. Pokud chcete zůstat přes noc, jednu z mála možností představuje Hotel U Lípy v pivovarské obci Krušovice na jižním okraji Džbánu (www.hotelulipykrusovice.cz). Dvoulůžkový pokoj se snídaní tu stojí 1600 Kč. Více možností je v 10 km vzdáleném Rakovníku, např. Penzion Bezděkov (www.sweb.cz/penzion.bezdekov) účtuje za osobu 450 Kč včetně snídaně, v objektu je i restaurace.

Doprava
Z Prahy dojedete na jižní okraj Džbánu autem během hodiny, z karlovarské silnice odbočte vpravo v Krupé. Napříč Džbánem prochází ze severu k jihu železnice z Loun do Rakovníka. Trať č. 126 se silně kroutí a jízda po ní je zážitkem; spojení v obou směrech je přibližně každé dvě hodiny. Použití vlaku umožní vhodně kombinovat pěší výlety, dobrými východišti jsou např. zastávky v Konětopech, Domoušicích a Mutějovicích. Jižní okraj plošiny sleduje i železnice č. 124 z Prahy do Chomutova.

Informace
www.rakovnicko.info  - turistický průvodce Rakovnickem (mj. i kapitola Džbán)
www.mikroregion.net/rakovnicko/cz/rakovnicko/ochrana_prirody/prirodni_parky/dzban  - rozsáhlé a fundované informace o Přírodním parku Džbán
www.augustiniani.cz/klastery/rocov  - webové stránky kláštera v Dolním Ročově
www.obec-kounov.cz  - informace o obci Kounov s odkazem na Kounovské řady