Řeč není o hrozbě ekonomické recese, již vyvolalo bezuzdné poskytování hypoték v USA. Světem dnes obcházejí tři typy globálních krizí, které mají společný průsečík v tolik diskutovaných biopalivech.
První problém: Energetické zdroje. Cena ropy letí vzhůru v celém světě, cena elektřiny stoupá stejně spolehlivě.
Druhý kritický bod: Ohrožení životního prostředí. Emise stále rostou.
Třetí téma: Rostoucí ceny potravin, vedoucí až k obavám z hladových bouří v nejchudších zemích.
Biopaliva jsou přesně na spojnici těchto kritických bodů. "Problém je ale v tom, že zatímco biopaliva některé z těchto tří klíčových problémů mají pomáhat řešit, jiné naopak spíš prohlubují," upozorňuje přitom Tomáš Doucha, expert z Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky.
Pochyby a protiklady
Donedávna zastáncům biopaliv nikdo moc neoponoval, když říkali: Bionafta je šetrnější k životnímu prostředí, a ještě sníží závislost na fosilních palivech. A navíc pomohou zlepšit příjmy farmářům, kteří mohou pěstovat na polích i plodiny "pro auta".
Jak vidí biopaliva mnozí vědci a politici dnes?
Vědecký výbor Evropské agentury pro životní prostředí doporučil Bruselu, aby zastavil svůj plán. Ten spočívá v dosažení desetiprocentního podílu biopaliv v roce 2020.
Někteří experti ale tvrdí, že výroba biopaliv je ekologicky škodlivější, než když lidé jezdí na naftu.
Bruselský komisař pro životní prostředí Stavros Dismas sice řekl, že plán platí - ale kritika biopaliv ze strany ekologů sílí. Upozorňují i na kácení pralesů kvůli pěstování energetických plodin.
Jakmile loni začaly stoupat ceny potravin, stala se biopaliva terčem další kritiky. Ubírají hektary pro výrobu potravin. V Evropě to sice neplatí zdaleka tak výrazně, jako možná v USA nebo Brazílii, ovšem i tady potravináři už vůči biopalivům reptají.
Trh je škodlivý?
Pro Evropskou unii, a tím i pro Česko, je hodně pozoruhodná i další stránka biopaliv: Totiž původní záměr, že díky nim klesne závislost na dovozu fosilních zdrojů. Nafta je jednak drahá, jednak ji třeba Rusko může využívat i k politickým tlakům na unii. Jenže se teď v praxi potvrzuje, co se dalo čekat. Levnější biolíh z Brazílie nebo Pákistánu proudí do Evropy. A Česko se dokonce může obávat třeba dovozu biosložek, přidávaných do nafty, i ze sousedního Německa.
Jaký to má smysl, vyměnit závislost na dovozu nafty za závislost na importu biolihu? Tak se ptají i leckteří tuzemští podnikatelé, kteří do biolihu investovali stamiliony, a teď jejich firmy stojí. A požadují silnější celní ochranu unie.
Zdá se dokonce, že by vyšší celní bariéry unie na dovoz biopaliv pomohly i chudým zemím, aby jim zbylo víc produkce na potraviny. Aspoň pokud přijmeme argumentaci některých zástupců OSN. Podle nich import biopaliv do vyspělých zemí chudé státy ještě víc zbídačuje.
S jasným řešením trojčlenky ekologie - potraviny - energie určitě politici hned tak nepřijdou.
