Nemoc zvaná bílá touha

 
ILUSTRAČNÍ FOTO: WWW.SWISS-IMAGES.CH

Vymažte nedostatky ve svém lyžařském vzdělání a vystoupejte bělostným prašanem tam, kam létají orli, lezou horolezci a odkud se pláněmi neporušeného sněhu spouštějí skialpinisté. Ale pozor - můžete se nakazit "bílou touhou" a už se nikdy nebudete chtít vrátit zpět na české kopce.
Teď v dubnu a květnu vrcholí skialpinistická sezona. Dny jsou už dost dlouhé, slunce svítí, sníh si sedl a nehrozí tolik lavin jako v zimě. Někde už správci otevřeli chaty, jinde se spí v noclehárnách, které jsou na chatách volně přístupné po celou zimu a jimž turisté říkají winterraum.
"Do zasněžených Alp se dnes nechodí jinak než na skialpinistických lyžích," říká horský vůdce a bývalý metodik Českého horolezeckého svazu Dušan Stuchlík. "Pěší turisté, horolezci i pravověrní lyžaři zjistili, že nic lepšího není. Brodění po pás ve sněhu už je minulostí." V nižších horách a v lesích se používají ještě trochu sněžnice, ale nad pásmem lesa je už neuvidíte.

Rakousko
Nejdostupnější zemí, kam lze zajet na týden i na pouhý víkend, je Rakousko. K němu je možné připočítat ještě kousek Německa, který zasahuje do Alp. První hory začínají už před Salcburkem (Tennengebirge), u Vídně (Hausberge) a za Mnichovem (Wilder Kaiser). Pokud je dobré počasí, je lepší zajet po dálnici o hodinu dál a vydat se na hlavní hřeben Alp, který dosahuje výšek přes tři tisíce metrů nad mořem.
Populární vrcholy jsou o pěkných víkendech obsypány desítkami skialpinistů. Když v průvodci objevíte poznámku, že se jedná o "Modetour", můžete počítat s prošlapanou stopou, ale také s velkou společností ostatních zájemců o výstup.
Rakouské Alpy jsou doslova posázené horskými chatami ve správě Rakouského nebo Německého alpského spolku (OEAV a DAV). Zda jsou už otevřené, nebo budete muset využít zimní noclehárnu, se lze informovat na internetové stránce www.alpenverein.at, případně si zamluvit postel přímo na chatě. Spartánský nocleh vyjde na patnáct až třicet eur, členové platí polovinu a děti čtvrtinu. I v neobhospodařeném winterraumu se platí - pošlete peníze na účet správce nebo je vhodíte do pokladničky přibité na stěnu.
Bohužel stále přetrvává praxe, že mnoho českých lyžařů nezaplatí, když je nikdo nehlídá. Přitom o winterraum se musí někdo starat, někdo naštípat před sezonou dříví, po ní uklidit, zkontrolovat vybavení, opravit ho zvenku a připravit na další zimu. Ta tu trvá přes půl roku.
Pro zajímavost: více než deset tisíc Čechů využívá členství v OEAV jako slevu na chatách a zároveň jako pojistku proti nehodám v terénu. V případě Alpského spolku zmizely hranice o mnoho dřív a rychleji než v Schengenu.

Francie a Švýcarsko
Do Francie se jede autem deset až dvacet hodin. Je to daleko, ale čekají tu legendární hory a alpinistická střediska. Mekkou horolezců a skialpinistů z celého světa je Chamonix. Aspoň jednou za život každý z nich touží zdolat zdejší vyhlášené hory.
Švýcarsko a Francie si pro sebe zabraly Západní Alpy, nejvyšší a nejdrsnější pohoří Evropy. Výlet na lyžích tady obnáší také velkou porci horolezeckých výstupů po ledopádech a zledovatělých stráních, boj s ledovcovými trhlinami a padajícími ledovými věžemi. Je nutné počítat s aklimatizací, protože ve výškách nad tři tisíce metrů se pohybujeme velmi často a nejvyšší vrchol Mont Blanc sahá až do výšky 4806 metrů nad mořem.
Ubytování je v Západních Alpách spartánské. Na chatách velí chataři a chatařky jako armádní důstojníci. Spát se chodí brzo, vstává se na povel dlouho před východem slunce. Tento dril má ale dobré důvody - vzdálenosti jsou tu velké a je nutné túru stihnout co nejdřív. Odpoledne se totiž ze svahů uvolňují obrovské jarní laviny.
Kromě chat jsou na méně dostupných místech postavené velké bivaky, což jsou obvykle plechové boudy s několika postelemi. Nejsou přes zimu obhospodařované, přístup do nich mají všichni a správce k nim v létě zajde či zaletí vrtulníkem jen párkrát.
Co dělají skialpinisté, když zjistí, že je bivak obsazený? "Jen jsme zahlédli blížící se davy, zalehli jsme na lůžko a už jsme se z něho nehnuli. Místo plánovaných dvanácti lidí se jich na pryčně nakonec uložilo dvakrát tolik. O spánku se nedalo mluvit," popisuje typickou situaci na Wetterhornu švýcarský horský vůdce Alex Luczy. "Ostatní chudáci, na které nezbylo místo, se poskládali na zem, dva přečkali noc na prahu a několik odvážlivců se vydalo na noční výstup k vrcholu. Náš ranní odchod z bivaku byl spíše útěkem."

Jakub Turek
Autor je šéfredaktorem portálu Horydoly.cz

Tipy na túry (Rakousko)

Víkend
Dachstein (2995 m) - tady si užijete všechno. Ledovcové túry, přechody úzkých sedélek s lyžemi na zádech, výstupy po sněhu s cepínem v ruce i zimní ferraty, skalní stezky zabezpečené ocelovými lany a železnými kramlemi.
Watzmann (2713) - nezáživné stoupání lesem a dlouhý skalní hřeben ostrý jako žiletka odmění návštěvníka kouzelným pohledem na jezero Königssee z dvoukilometrové výšky.

Prodloužený víkend
Grossglockner (3798) - nejvyšší rakouská hora ční majestátní špičkou nad okolní vrcholky, a proto je cílem skialpinistů z celé Evropy. O květnových svátcích bývá na závěrečném úzkém hřebeni, po kterém je nutné lézt bez lyží v mačkách, s cepínem a uvázaní na laně, regulérní zácpa. Jestli si chcete užít aspoň trochu klidu, vypravte se sem ve všední den.
Grossvenediger (3674) - jediný rakouský štít, který konkuruje Grossglockneru, je skoro stejně vysoký, ale má úplně jiný charakter. Obrovská ledovcová kopule se zdvihá ze všech stran a vytváří legendární sněhovou převěj na vrcholku, která je odsazená od samotného hřebene až desítky metrů.

Týden
Hoch Tirol Tour (3798) - nejkrásnější lyžařská túra Východních Alp zavede skialpinisty na dva nejvyšší rakouské vrcholy Grossglockner a Grossvenediger. Cesta mezi nimi trvá šest dní.

Tipy na túry (Francie, Švýcarsko)

Víkend
Vallé Blanche (3842) - Bílé údolí je ideální túrou pro skialpové začátečníky. Dvacetikilometrový sjezd nabízí zážitek na pomezí skitouringu a freeridingu. Lanovkou se vyjede na vrchol Midi a po ledovci se sjíždí do Chamonix.
Wetterhorn (3701) - velmi náročná túra na fyzikou i psychickou kondici. Wetterhorn pouští lyžaře na svůj vrchol jen po dlouhém rozpraskaném ledovci, je nutno neustále kličkovat mezi zrádnými trhlinami.

Prodloužený víkend
Mont Blanc (4806) - zimní túra na nejvyšší vrchol Evropy vyžaduje celé muže (a ženy). Obvykle se táboří ve stanu poblíž lanovky na Midi. Ještě v noci se stoupá mezi obrovskými trhlinami na Tacul, pokračuje se lezením s lyžemi na zádech na Maudit, překračují se obrovské trhliny v sedle Brenva a nakonec zbývá jen dorazit po vrcholové kopuli na nejvyšší místo. Tady se už všichni, s výjimkou místních horských vůdců, táhnou jako šneci. Při cestě nazpátek se znovu stoupá na zmíněné vrcholy, a dokonce se i slaňuje.

Týden
Haute route (3660) - pro skialpinisty je to cesta všech cest. Za pět až sedm dní přejdou z Chamonix pod Mont Blankem do Zermattu pod Matterhornem. Při tom překonávají mnohá sedla ve výškách okolo tří tisíc metrů. Vysoko v horách se často mění počasí, a tak musí být lyžař připraven na všechno.

Informace

Weby o skialpinismu (česky): http://pazout.horolezci.cz/skialpinismus  
www.volny.cz/palicvs  
Tipy na túry (česky): www.alpy.net, www.horydoly.cz/lyzari  
Tipy na túry (německy): www.bergsteigen.at, www.alpintouren.at  
Blog (slovensky): www.ivafilova.weebly.com  
Podmínky na horách (slovensky): www.hory.sk  
Skialpinistická asociace (slovensky): www.skimountaineering.sk  
Skailpinistické informace (anglicky, francouzsky atd.): www.skimountaineering.org  

Vybavení
Skialpinistova svatá trojice
Výstroj a výzbroj na túry do divoké přírody obsahují především lyže s vázáním, které sice připomíná sjezdové modely, ale lze u něho vypnout patu a přepnout ho tak na chůzi jako běžky. Na stoupání slouží takzvané tulení pásy, což jsou chlupaté pruhy, které se samolepicím způsobem nalepí na skluznici a místo běžkařských vosků dovolují jít i do velmi strmých svahů. Nahoře je lyžař strhne, uloží do batohu k dalšímu použití a frčí dolů. Vhodné jsou třídílné teleskopické hůlky, které lze podle potřeby zkrátit či prodloužit. Do prudkého kopce jsou potřeba kratší, po rovině co nejdelší a v dlouhém traverzu se vyplatí horní krátká a dolní dlouhá.
Ve skalnatém terénu přijde vhod horolezecká přilba, do rychlých sjezdů se hodí lyžařský model. Na ledovci jsou nutné záchranné pomůcky jako ledovcové šrouby, lana, šňůry, karabiny a kladky. Do skal se mohou hodit skoby, vklíněnce a smyčky. Běžné je použití lana ke spouštění přes strmé úseky a stoupacích želez (maček) a cepínů na prudké výstupy do sedel či na vrcholy.
Nejdůležitější je však trojice, která může zachránit lyžaře pod lavinou. Masy sněhu totiž v terénu zabíjejí desítky lyžařů ročně. Proto všichni skialpinisté nosí tyto tři pomůcky s sebou v batohu.

Lavinový vyhledávač
Lavinový vyhladávač je jednoduchý vysílač a přijímač v podobě krabičky na mezinárodní frekvenci 457 kHz. Všichni členové družstva ho mají zapnutý na vysílání a v případě zásahu laviny si nepostihnutí členové přepnou na příjem a podle síly signálu, která se zobrazuje zvukově, světelně či digitálně hledají zasypané. Práci s tímto přístrojem je nutné si předem dobře procvičit! Dá se to i bez sněhu. Obecně se mu říká pípák nebo pieps.

Lavinová sonda
Lehká skládací tyčka, která se dá nosit v batohu či je připevněna na něm. Používá se při dohledávání zasypaného takzvaným sondováním neboli propícháváním sněhu v místě, které ukáže pípák.

Sněhová lopatka
Skládací lopata je vyrobená z lehkého kovu nebo z pevného plastu. Při zásahu lavinou a napíchnutí zasypaného pomocí sondy je nezbytné rychle odházet až několik metrů sněhu. Holýma rukama z upěchované bílé hmoty nikomu nepomůžeme.