Jaké změny se připravují a co se stane se současnými penzijními fondy? Penzijní fondy nabízejí jeden ze způsobů uložení peněz občanů určených na stáří. Zhodnocení prostředků bez státní podpory je ale poměrně nízké - pohybuje se mezi třemi a čtyřmi procenty, což je u dlouhodobého instrumentu, zejména po odečtení inflace, žalostně málo.
Aktuální situace penzijních fondů
Příčinou nízkého zhodnocení je především nastavení legislativy. Nejde ani tak o to, že by penzijní fondy musely investovat příliš konzervativně. Určité limity sice nastaveny jsou, ale většina fondů se jim ani neblíží. Důvodem je především nařízení, že penzijní fond musí každoročně vykázat kladný zisk. V případě, že by investoval se ztrátou, bude muset majitel fondu sáhnout do vlastní kapsy a ztrátu uhradit. Dosahovat každoročně kladného zhodnocení lze pouze při bezpečném konzervativním způsobu investování, které je vhodné zejména pro krátkodobé investice. V delším časovém horizontu, a penzijní fondy by měly zhodnocovat prostředky desítky let, by neměl být meziroční pokles překážkou. Investice, které více kolísají, dosahují dlouhodobě průměrného zhodnocení řádově dvojnásobného oproti penzijním fondům.
Penzijní fondy navíc mohou nabízet pouze jeden penzijní plán. Klient si tak nemůže zvolit buď více dynamickou investiční strategii s vyšším rizikem, ale také s vyšším možným výnosem, nebo konzervativní, která je vhodná před důchodem. Aby mohly fondy nabízet více investičních strategií, je třeba nejprve oddělit majetek vlastníků fondu od majetku penzijně připojištěných. Jednou z nesporných výhod pro střadatele je státní podpora penzijního připojištění. Klient penzijního fondu může získat příspěvek od 50 Kč do 150 Kč při spoření od 100 Kč do 500 Kč, a pokud spoří více, může si až 12 tisíc Kč ročně odečíst od základu daně z příjmů. Optimální úložka tak činí buď 500 Kč měsíčně pro čerpání státního příspěvku, nebo 1500 Kč při využití daňových úlev. Pro mladé se doporučuje i ukládání pouhých 100 Kč měsíčně, které zakládají nárok na 50% státní příspěvek - a klient "spoří čas", aby mohl po patnácti letech čerpat výsluhovou penzi.
Transformace v rámci důchodové reformy
Penzijní fondy v současné podobě mohou oslovit především starší občany. Zbývá-li do důchodu řádově pět let, pak je penzijní připojištění díky štědré státní podpoře zajímavým produktem, a navíc vysoce bezpečným. Totéž platí i pro penzisty, kteří chtějí část svých úspor dále zhodnocovat. Mají-li se ale penzijní fondy zapojit do tvorby úspor na stáří ve větším rozsahu, musí mít možnost oslovit i mladší ročníky. Jednou z cest, jak oslovit mladé lidi, je nabídnout jim dynamičtější investiční strategie. Penzijní fondy by po reformě měly nabízet tři investiční strategie - konzervativní, vyváženou a dynamickou. Zároveň pro stávající klienty bude zachován současný systém s roční garancí kladného zhodnocení.
Zatím se diskutují dvě možnosti transformace. První z nich předpokládá zachování stávajících penzijních fondů, které ovšem nebudou nabírat nové klienty, a vytvoření nových subjektů, které budou poskytovat více investičních programů. Tato varianta je pravděpodobnější a zdá se být průchodnější než druhá.
Druhá varianta počítá s oddělením majetku vlastníků fondu od majetku jejich klientů. Poté by stávající fondy vytvořily další investiční programy a stávající by utlumily. Tato varianta je ale komplikovanější, než by se na první pohled mohlo zdát.
Opustit včas potápějící se loď
Ať již dojde k oddělení majetku stávajících penzijních fondů a účastníků penzijního připojištění, nebo budou vytvořeny nové fondy, kam budou moci klienti převést dosud naspořené prostředky, vydělají ti klienti, kteří nepodcení rychlou reakci. Důvodem jsou náklady příštích období penzijních fondů. O co se jedná?
Náklady příštích období jsou výdaje, které již byly učiněny, ale zatím nebyly promítnuty do nákladů fondu. O tyto výdaje získávají účastníci penzijního připojištění vyšší zhodnocení v současnosti, ovšem za cenu nižšího zhodnocení v budoucnosti. Jsou v nich skryté především náklady na získání klientů - tedy provize za zprostředkování. S náklady příštích období se lze při oddělování majetku vyrovnat několika způsoby. První z nich je rozpustit je mezi účastníky penzijního připojištění. To se pochopitelně nebude líbit klientům - a vydělají (či ušetří) klienti, kteří opustí fond s vysokým podílem těchto výdajů včas a přejdou do fondu s nižšími výdaji.
Druhá možnost je úhrada nákladů příštích období akcionářem penzijního fondu, což se samozřejmě nelíbí majitelům fondů, které vyplácely vysoké provize za získání klientů. A je otázkou, zda je tato varianta průchodná přes lobby penzijních fondů. Náklady příštích období jsou problémem i v případě vytvoření nových fondů a ponechání stávajících "na dožití". V takovém případě je zaplatí klienti, kteří ve fondu zůstanou. Může tak nastat situace, kdy lidé ze stávajícího konzervativního penzijního fondu budou chtít přejít na dynamický penzijní plán. Pak ovšem náklady příštích období zaplatí klienti, kteří včas nepřejdou.
Provizní spirála
Náklady příštích období jsou především vyplacené, ale do nákladů ještě nerozpuštěné výdaje za získání klientů - provize. Jejich výše se počítá z měsíčního nebo ročního příspěvku účastníka penzijního připojištění a roste především u firem.
Jednou ze součástí benefitů penzijního připojištění je příspěvek zaměstnavatele, který je daňově zvýhodněn jak pro zaměstnavatele, tak pro zaměstnance. Zaměstnavatel ale může omezit, do jakých penzijních fondů bude svým zaměstnancům přispívat. Fondy se tak předhánějí v nabídkách zpětných "bonusů" či "provizí" za přivedené zaměstnance. Poslední větší výběrové řízení na penzijní fond uskutečnila firma Agrofert. Vybírala dva penzijní fondy, s nimiž naváže spolupráci.
Zvítězil penzijní fond, který podle dostupných údajů nabídl "bonus" pro firmu ve výši 1400 % z měsíčního příspěvku. V souvislosti s nástupem penzijního fondu ze skupiny Atlantik se spekuluje o nabízené provizi za získání klienta dokonce ve výši 20 % naspořených prostředků...
"Pětikilo" nestačí...
Průměrný příspěvek na penzijní připojištění se pohybuje kolem 500 Kč měsíčně. To odpovídá maximální výši státního příspěvku k penzijnímu připojištění. V podobných řádech se pohybuje též příspěvek zaměstnavatele, což ale na zajištění penze na stáří zdaleka nestačí. Stát chce v novém systému penzijního připojištění motivovat ke spoření vyšších částek. Ve hře je buď státní příspěvek, nebo daňové úlevy. Konkrétní návrh ještě není známý. Více by se měli též zapojit zaměstnavatelé.
Současná praxe je navíc taková, že lidé po ukončení penzijního připojištění čerpají jednorázovou částku. Ta sice krátkodobě pomůže překlenout propad finančních zdrojů důchodce, nezajistí ale doživotní rentu. A není se co divit. Při třiceti letech spoření pětisetkoruny měsíčně a zhodnocení 3,5 % uspoří klient včetně státní podpory 409 703 Kč. Muž s těmito úsporami by obdržel doživotní penzi v 60 letech ve výši cca 2245 Kč. Žena by na tom byla ještě hůře s 1902 Kč. (Údaje se mohou lišit mezi penzijními fondy.) I v této oblasti se připravuje změna. Stát chce podpořit čerpání doživotní penze.
"Vykoupení" v další fázi
S dalším postupem penzijní reformy by mělo dojít k možnosti tzv. opt-out, tedy vyvázání ze systému průběžně financovaných penzí. Lidé by si pak mohli část svého důchodového pojištění odvádět do soukromého penzijního fondu.
Například na Slovensku jsou k tomuto účelu utvořeny samostatné právní subjekty - dôchodkové správcovské spoločnosti (DSS). V České republice se počítá spíše s využitím penzijních fondů, a to buď současných po transformaci, nebo nově vytvořených ve druhé fázi důchodové reformy. V takovém případě by mohlo několik procentních bodů sociálního pojištění (hovoří se nejčastěji o osmi procentních bodech) plynout přímo do penzijních fondů. n
Petr Zámečník
