Vokno, legenda pro "androuše"

- Undergroundový časopis Vokno je kompletně k dispozici na internetu

"Právě jsi otevřel sešit, kterému můžeme říkat noviny, občasník nebo časopis určený především lidem žijícím ve společenství, kterému většinou říkáme důvěrně androuš...," oslovilo v hlubokém komunismu roku 1979 své čtenáře vůbec první číslo časopisu Vokno. Kdysi nejznámější undergroundový kulturní tisk je nyní kompletně k dispozici v elektronické verzi.

Na adrese www.vons.cz/vokno je k dispozici ke stažení všech 14 samizdatových čísel časopisu, který vycházel v letech 1979 až 1989.

Zájemci si tak mohou prohlédnout i vytisknout třeba strojopisné vydání sbírky Ivana Martina Jirouse Magorovy labutí písně.

Elektronická verze byla připravena ve spolupráci s knihovnou Libri prohibiti, kde jsou uloženy originály.

Vokno vydával publicista a signatář Charty 77 František Stárek spolu se svými přáteli jako hlavní periodikum kulturního undergroundu; od sedmého čísla byl na obálce uveden podtitul "časopis pro druhou i jinou kulturu". Do časopisu přispívali také členové Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS), například Ivan Jirous a Dana Němcová.

Redakce také vydávala knihy ve stejnojmenné samizdatové edici.

Při přípravě šestého čísla Vokna, které se nepodařilo dokončit, byli v roce 1981 zatčeni a později odsouzeni k nepodmíněným trestům odnětí svobody František Stárek, Ivan Jirous, Michal Hýbek a Jiří Frič.

Po návratu Stárka z vězení se vydávání časopisu opět obnovilo a postupně začal také vycházet informační bulletin Voknoviny a videomagazín. Redakce také pořádala výstavy, přednášky a koncerty. V roce 1989 byl Stárek spolu s manželkou Ivou Vojtkovou opět zatčen a odsouzen v jednom z posledních politických procesů v tehdejším Československu ke dvěma a půl roku vězení. Původně samizdatový časopis Vokno vycházel i po listopadu 1989.