Sabah Al-Shammery: Irák čeká na české stroje i manažery

"Češi velice dobře znají irácký trh. Už proto by neměli promarnit šance, které jim obnovující se ekonomika, potenciálně bohatá, skýtá," uvádí Al Shammery.

HN: Do jaké míry se v Iráku zlepšila bezpečnostní situace?

Pozitivní vývoj zaznamenáváme od roku 2008, ale bezpečno stále není. To je také jedním z důvodů, proč máme tak tvrdě centralizované hospodářství. Víme, že zlepšení bezpečnostní situace jde ruku v ruce s úsilím o hospodářskou stabilizaci, nastartování růstu a vytváření tolik potřebných pracovních míst.

HN: Co je z vašeho pohledu pro ekonomiku klíčové?

Musíme především přeměnit tvrdě centralizovanou ekonomiku na tržně orientovanou. Jednoznačnou prioritu představuje posilování soukromého sektoru. Zdroje na jeho rozvíjení Iráku vyčleňují také Evropská unie a Světová banka.

O pozvolném pokroku svědčí i to, že Irák těží a také zpracovává stále více ropy. Chtěl bych připomenout dohodu s Evropskou unií, podle které by měl Irák od roku 2014 dodávat jejím členům zemní plyn. Náš premiér připojil podpis k dohodě o výstavbě plynovodu Nabucco.

HN: Jak vláda podporuje zahraniční investice?

Příslušný zákon byl schválen už v roce 2006. Otevírá dveře jak západním investorům, tak kapitálu ze sousedních arabských zemí. V souladu s ním se zvolna rozbíhá privatizace státního sektoru. Vláda v Bagdádu preferuje vstup cizího investora, který se spojí s iráckým partnerem.

Tak tomu bylo například při prodeji velké chemičky na výrobu průmyslových hnojiv, jejímž spoluvlastníkem se stala japonská firma Marubeni.

HN: Čím chce Irák přilákat investory?

Zaručuje volný převod kapitálu i zisku. Poskytuje až desetileté daňové prázdniny, a pokud se zahraniční investor spojí s iráckým partnerem, mohou být až patnáctileté. Stát také vyčleňuje bezplatně pozemky.

HN: Kde by se mohly české firmy nejvíce uplatnit?

Irák a Česko pojí dlouholeté hospodářské vazby, které se datují od roku 1955.

Tehdejší Československo se významně podílelo na výstavbě četných výrobních kapacit v Iráku, například v hutnictví, cementárenství, těžbě ropy, gumárenství, výrobě hnojiv a potravinářství. Byly roky, kdy se vzájemná výměna zboží pohybovala kolem miliardy dolarů. Ale dnes je minimální.

Naše skupina zahrnující 23 firem v Česku dělá obchody asi za 30 milionů eur ročně. Dovážíme hlavně stroje a různé náhradní díly, například pro ropný průmysl. A také k vám vysíláme lidi na školení.

Na kolik asi přijde obnova irácké ekonomiky? Vláda v Bagdádu odhaduje, že na obnovu a modernizaci budou zapotřebí investice nejméně půl bilionu dolarů. Od mezinárodních institucí ale můžeme slyšet i vyšší čísla.

Proč by Češi nemohli z chystaného investičního koláče získat, řekněme, jedno procento? Vaše země, která potřebuje nová odbytiště, by v Iráku neměla promarnit svůj historický kapitál.

Iráčané si českých výrobků pořád velice váží. Víte, že u nás na polích pořád jezdí asi 70 tisíc zetorů? I malé firmy se mohou ve spolupráci s iráckými partnery pustit do četných projektů, které se chystají. Uplatnit se mohou nejenom české stroje a zařízení, ale také expertní a manažerské zkušenosti.