Zemětřesení na Haiti v číslech

230 tisíc obětí

Do hromadných hrobů bylo pohřbeno odhadem již na 170 tisíc lidí, nějakým způsobem byla postižena třetina z devíti milionů obyvatel. Bez střechy nad hlavou zůstaly dva miliony Haiťanů.

135 vyproštěných

Mladou dívku vyprostili z trosek po 15 dnech. Po čtyřech týdnech byl nalezen živý muž, u něhož zatím není jasné, zda byl v suti celou dobu, anebo se tam ocitl po následných otřesech.

Vytrvalý lijavec včera bušil v haitské metropoli Port-au-Prince do natažených prostěradel v utečeneckých centrech. Bez přístřeší zůstává i měsíc od katastrofálního zemětřesení nejméně jeden milion Haiťanů.

Jejich vodou prosáklé provizorní přístřešky svírají záplavy bahna a ohrožují mračna komárů. Období dešťů je za dveřmi.

Vláda zatím závod s časem prohrává. Nedaří se jí přemístit utečence z ubohých přístřešků alespoň do stanových táborů.

"Až skutečně začne období dešťů, bude do vážné," varoval v rozhovoru pro agenturu Reuters Alberto Wilde, ředitel projektu americké nadace Cooperative Housing, která se snaží vytvářet pro přeživší Haiťany důstojné ubytování. "Nejde o to, že by ti lidé promokli, ty vodní přívaly je prostě spláchnou."

Kanalizace ve městě přestala po zemětřesení existovat. Voda se valí pobořenými ulicemi a strhává s sebou špinavé odpadky.

Obnova země ovšem není snadná. Měsíc po ničivých otřes se Haiti vytrácí z popředí zájmu. Když tento týden haitská vláda korigovala počty mrtvých z 270 tisíc na 170 tisíc, později zase 230 tisíc, už se to málokde dostalo do hlavních zpráv. Přitom to znamená, že počtem obětí katastrofa zřejmě přesáhla i ničivou vlnu cunami z roku 2004, kdy zahynulo 228 tisíc lidí.

Výjimečné štěstí měl osmadvacetiletý Evan Munci, ještě před pár dny zachráněný z trosek, jakkoli nebylo jisté, zda byl uvězněn v hromadě zřícenin celé čtyři týdny.

S malým odstupem od neštěstí odborníci diskutují, zda reakce světa byla přiměřená.

Na pomoc třem miliónům Haiťanů, po zemětřesení zraněných či bez přístřeší, vyrazilo bez odkladu 13 tisíc amerických vojáků. Masivní pomoc proudila převážně z anglosaských zemí. Muslimský svět o katastrofu velký zájem neprojevil. Největším problémem byla omezená kapacita letiště v haitské metropoli a složitá koordinace mnoha dobročinných aktivit z celého světa.

Situace byla výjimečná absencí státní struktury. Už před katastrofou bylo Haiti zemí, kde vláda disponovala jen omezenou mocí. Masivní přítomnost zahraničních vojáků ale dokázala ubránit většinu potravinových zásilek i konvojů. To bylo klíčové. Pomoc navíc přišla rychle.

"Svět poprvé náležitě odpověděl na podobnou katastrofu, jak by se slušelo na 21. století," soudí Joaquin Toro, specialista Světové banky.

Kritici se přesto našli.

Giodo Bertolaso, který stojí v čele italské civilní ochrany, se domnívá, že mezinárodní úsilí mělo být mnohem lépe koordinováno. "Postrádali jsme nějakou autoritu, která by stála mimo vojenské velení," řekl v rozhovoru pro italskou televizi. "Američané byli úžasní, ale někdy si pletli pomoc s vojenskou intervencí. Italská vláda se od slov distancovala.

Mnozí také kritizovali masové osvojování haitských sirotků. Haiti včera po necelých dvou týdnech propustilo skupinu deseti amerických misionářů, obviněných z pokusu o únos 33 dětí.



Zhroucená země
Většina ze statisíců obětí ničivých otřesů z 12. ledna skončila v hromadných hrobech. Prostý ocelový kříž s černými fábory označuje jeden z nich, ležící nedaleko města Titanyn, asi 30 kilometrů od metropole Port-au-Prince (nahoře). Ti, co přežili, se tísní v provizorních stanových táborech (vlevo uprostřed) a pokoušejí se o nový začátek (jako třeba novomanželé na snímku vedle). Ve městech, stále ještě plných sutin, pod kterými tlejí mrtvá těla, se potulují tlupy rabujících, které místní policisté nestačí odhánět.