Bubnováním jsme do firmy vrátili dobrou náladu

LMC je firma, která provozuje internetové pracovní portály jobs.cz a práce. c. Od roku 1996 stále rostla, prolínalo jí přesvědčení, že "když se chce, všechno jde". Přišla krize a zaměstnanci si řekli, tak prostě trochu víc "mákneme". "Tak jsme se snažili jako blázni, ale ono to opravdu nešlo. Museli jsme propustit 70 lidí," říká její šéf Libor Malý. Ve firmě se objevila depresivní nálada, která tam předtím nikdy nebyla. "Najednou jsem viděl na všech tu vnitřní demotivaci a nevyslovenou otázku: Co budu dělat, sedím tu do půlnoci, makám jako blázen, dělám co mohu, a ono to nejde!? Říkal jsem si, nemohu to nechat být. Mnozí mladí zaměstnanci třeba nikdy neprožili žádnou krizi. Neměli osobní zkušenost, že něco občas v životě nejde," vysvětluje Libor Malý. "Přemýšleli jsme, co s tím. A vymysleli program 3D - Duhový dobrý duch.

Bylo evidentní, že zaměstnanci potřebovali podpořit. Vymysleli jsme koučinkový program, který trval od března do listopadu 2009," popisuje Malý. Účastnilo se jej 39 lidí napříč organizací. Při výběru lidí rozhodovalo, jak velký vliv má člověk na ostatní. Měl být cosi jako "žárovka", která rozsvěcuje ostatní, když ztrácejí energii. Otázka pro koučink byla: Co já osobně udělám pro výrazné zvýšení efektivity ve firmě LMC, pro udržení dobrého ducha tak, aby to bylo i dlouhodobě udržitelné? Koučink stál 800 tisíc. Vznikly tři skupiny - zelená, modrá a červená. Každá skupina se jednou v měsíci sešla, na den se zavřela a přemýšlela. Nakonec si prezentovaly nové nápady. Důležité bylo optimistické finále, kdy se všichni sešli v krásné zasedačce. Bylo tam hodně světla, které mělo vybudit optimismus. Cílem koučinku bylo motivovat k obnově energie, bez které nikdo nemůže podávat skvělé výkony. "Týmy těšilo vymýšlet smysluplné věci. Když se ohlížím, zda to mělo smysl, tak nám koučink pomohl překonat depresi roku 2009," rekapituluje Malý.

První kolo prý probíhalo drsně. Lidé byli na hraně, někteří přemýšleli i o tom, zda vůbec chodit do práce. Jiní byli zmatení a ptali se: Co to má znamenat? Druhý měsíc se ale deprese prolomila a přišla "sklizeň".

Ve firmě se změnilo hodně "maličkostí". Třeba organizace schůzek - dříve všichni trpěli nedostatkem zasedaček. Když se zkrátily schůzky, bylo po problému. "Všiml jsem si změny u lidí. Nejednou si uvědomili, že oni sami jsou nositeli každé změny. Byli jakoby všímavější. Dohodli se třeba, že se budou více chválit. Vypadá to banálně, ale pomáhá to rozproudit energii mezi lidmi. Pochvala nemusí přijít jen od šéfa. Kolegové se chválili navzájem. Vžil se návyk, že "když jsem v pohodě, mohu pomoci druhému".

O úspěších se nepsalo jen v mailu nebo na intranetu. "Dostali jsme nápad, že si koupíme buben a úspěch vybubnujeme," říká Malý. "Jasně, brali jsme přitom ohled třeba na analytiky, kteří se soustředí na práci, ale ty rituály jsou osvěžující." Program pomohl náladu ve firmě vrátit tam, kde byla před krizí. A zaměstnanci se naučili, že sinusioda je v životě přirozená věc. "Ale hledat radost ze života, energii, to je velice důležitá věc," dodává Malý.