Nejmladší premiér od roku 1812

Britské konzervativce převzal David Cameron před více než čtyřmi lety ve stavu hluboké demoralizace po trojité volební porážce. Kormidlo strany pootočil do politického středu a výrazně zvýšil šance strany na ukončení třináctileté vlády labouristů.

Svou stranu zmodernizoval podobně jako Blair svého času labouristy. Představil ekologická témata a dokázal prosadit ústupky z konzervativních ideálů, které voličům vyhovují. Například slíbil, že za jeho vlády nevzniknou žádné další soukromé a drahé školy, a neodmítá ani reformu Sněmovny lordů. Podporuje též kvóty pro ženy a boj s chudobou třetího světa.

Navzdory modernizaci strany přitom nepřišel o voliče, což komentátoři vysvětlují tím, že "tvrdé jádro" britských konzervativců postupně vymírá a na jejich místo se dostávají bohatší a liberálnější lidé, kteří prožili mládí v uvolněných 60. letech. Věří v omezení moci státu, zároveň jim však nevadí ústupky v sociálních otázkách a slyší i na ekologický program.

Třiačtyřicetiletý Cameron požaduje rychlá opatření ke snížení strmě rostoucího deficitu a zaujal by mnohem skeptičtější postoj k britským vztahům s Evropou. Za jeho usilovnou vizáží moderního politika se však podle mnohých skrývá obratný taktik, schopný korigovat svá rozhodnutí podle situace.

To dokázal v případě Lisabonské smlouvy. Nejdříve byl ochoten jít přes britskou ratifikaci do sporu s EU a rvát se o referendum. Po podpisu českého prezidenta se ale této myšlenky vzdal, což ukazuje, že chtěl pouze uklidnit silný euroskeptický proud ve vlastní straně.

Do čela strany si konzervativci vybrali tohoto zástupce privilegovaných vrstev jako svého pátého vůdce za devět let v prosinci 2005. Bylo to ve chvíli, kdy prohráli třetí volby za sebou s tehdejším vůdcem labouristů a premiérem Tonym Blairem.

Když se chopil otěží, byla jeho strana, jež vládla Británii 18 let za Margaret Thatcherové a Johna Majora, hluboce demoralizovaná a hledala vůdce velikosti Blaira.

Sebevědomý Cameron se usilovně snažil vylepšit zatuchlé image strany. Konzervativce představil jako stranu se zájmem o životní prostředí a jako obhájce státem vlastněných zdravotních služeb.

Jeho privilegovaný svět je světem vzdělance z Etonu, nejexkluzivnější soukromé školy v zemi. Syn burzovního makléře, narozený 9. října 1966, přešel z Etonu na Oxford, kde vystudoval politiku, filozofii a ekonomiku. Jeho žena Samantha je dcerou baroneta.Dvojici stihla rána v soukromém životě, když jim v únoru 2009 zemřel šestiletý syn Ivan, postižený dětskou mozkovou obrnou a epilepsií. Zůstaly jim dvě děti, Nancy a Arthur, a v září čekají dalšího potomka.