Zástupci komerčních bank varují: Přísnější regulace sektoru nebude mít vliv jen na náš byznys, ale může zpomalit tempo hospodářského růstu. Banky, které nyní intenzivně diskutují s "oficiálním" sektorem, jak nazývají státní regulační úřady, přitom upozorňují, že dopady se všemi neblahými důsledky by se dotkly hlavně eurozóny.

"Chápeme ale, že regulatorní reforma je nutná, neboť bankovnictví musí být bezpečnější a také průhlednější," prohlásil včera na jarním zasedání Mezinárodního ústavu pro finance (IIF), které se koná ve vídeňském Hofburgu, Josef Ackermann.

Tento švýcarský manažer je šéfem představenstva IIF a zároveň řídí největší německou banku - Deutsche Bank. Novináři ale byli hned v úvodu včerejší tiskové konference důrazně upozorněni, že přítomní finančníci na fóru tlumočí výhradně postoje IIF. "Neočekávejte od nich vyjádření k hospodaření jednotlivých ústavů," upozornil je striktně moderátor.

Nové požadavky na banky

Ústav sídlící ve Washingtonu, patří ke klíčovým "globálním asociacím" v sektoru finančních služeb. Jeho členy je na 400 významných ústavů z více než 70 zemí a jeho lobbistický hlas patří na světové scéně k těm nejvlivnějším. Ve Vídni představil obsáhlou studii líčící možné "globální dopady" chystané regulatorní reformy, jež se dotkne celého finančního sektoru. Ale také reálné ekonomiky.

Reforma počítá s tím, že banky budou lépe než dosud vybaveny kapitálem, který budou muset ve větším rozsahu získávat na kapitálových trzích. Z modelových propočtů IIF vyplývá, že tři klíčové bankovní systémy - USA, eurozóny a Japonska - budou muset v období 2010 - 2015 navýšit vlastní jmění o 700 miliard dolarů a emitovat dlouhodobé dluhopisy za 5,4 bilionu dolarů, jinak nebudou schopny vyhovět přísnějším požadavkům na kapitálovou vybavenost a likviditu bank.

Nové emise akcií se projeví ve vyšších kapitálových nákladech bank, což ústavy následně promítnou do sazeb, za které půjčují soukromému sektoru. "Lze tedy očekávat, že příliv úvěrů do reálné ekonomiky zeslábne, což se projeví v menší míře hospodářského růstu i zaměstnanosti," varuje studie.

Požadavek vládních regulátorů, aby banky držely více méně výnosných, zato likvidnějších aktiv, nebo aby vydávaly více dlouhodobých dluhopisů, zase "seškrtí" ziskové marže peněžních ústavů. Nemluvě o zavedení globální daně, která znovu přijde na přetřes na nadcházejícím summitu zemí G 20 v kanadském Torontu.

"Regulatorní reforma, která jde v zásadě správným směrem, se musí důkladně připravit. Proto oceňujeme, že jsme zahájili dialog s vládní komunitou," prohlásil Ackermann.

Jak dodal, klíčová rozhodnutí se teprve čekají. Celý regulatorní balík musí být podle IIF "vyvážený, správně kalibrovaný a vhodně načasovaný".

Nejzranitelnější je eurozóna

Chystaná nová pravidla podle IIF nejcitelněji zasáhnou eurozónu, jejíž bankovní systém je největší na světě. Koncem minulého roku spravoval aktiva v přepočtu za 43,5 bilionu dolarů, což odpovídá zhruba 350 procentům HDP eurozóny. V americké ekonomice je váha komerčních bank v hospodářství mnohem nižší - s téměř 12 biliony dolarů aktiv je někde kolem 90 procent HDP.

Navíc, komerční banky se v eurozóně podílejí na finančním zprostředkování v mnohem větší míře, než je tomu v USA. Připadají na ně zhruba tři čtvrtiny veškerých poskytnutých úvěrů, kdežto v USA necelých 24 procent. O úvěrový trh se tam dělí více hráčů - například vládou podporované specializované agentury, včetně hypotečních (asi 21 procent), pojišťovny (asi desetina poskytnutých úvěrů) nebo spořitelny a úvěrové svazy.

Z propočtů, které IIF charakterizuje jako "střízlivé", plyne, že průměrné tempo hospodářského růstu v eurozóně může být kvůli tvrdší regulaci bankovního podnikání v období 2011 - 2020 asi o půl procentního bodu ročně pomalejší. Tvrdší pravidla by tak mohla z celkového hospodářského výkonu eurozóny srazit až 4,3 procentního bodu, v absolutní sumě jde o 853 miliard eur.

Menší příliv úvěrů do ekonomiky zkomplikuje i vytváření nových pracovních míst. Hypotetická ztráta vyvolaná regulací činí během příští dekády 4,6 milionu míst.

Hospodářské ztráty USA budou o poznání menší. Jejich HDP by mohl v důsledku regulatorní reformy během příštího desetiletí přijít asi o 2,6 procentního bodu.

Fiskální rizika

Banky v eurozóně po zavedení společné měny počátkem roku 1999 docela čile půjčovaly. Jejich úvěry soukromému sektoru rostly od roku 1999 do září 1998, kdy se položila americká banka Lehman Brothers, v průměru o osm procent ročně. Ale od října 2008 do října 2009 nastal zvrat vyjádřený deseti procentními body - z růstu byl pokles o 1,3 procenta. Poslední vývoj je podle IIF lehce povzbudivý. Půjčky domácnostem začínají opět růst a úvěry soukromým firmám přestaly klesat.

Evropská ekonomika ale nemá vyhráno. Jak zaznělo na zasedání, není vůbec jisté, zda se všem vládám podaří prosadit tolik nutné úsporné programy. To je důležité i pro to, aby se posílila důvěra v euro. "Evropa se musí v podpoře eura sjednotit," říká Ackermann. Zároveň upozornil, že před velkými "výzvami" nestojí jenom eurozóna, nýbrž také Británie a USA, jejichž veřejné finance jsou v ještě v horším stavu než v eurozóně.

Vlády se bojí další krize

Na přísnější pravidla, jimiž se řídí bankovní podnikání, tlačí západní vlády, které stovkami miliard dolarů či eur během krize peněžním ústavům pomohly z bryndy, a to z kapes daňových poplatníků. Proto si nepřejí, aby se opakovala taková zhoubná krize, kterou odstartoval pád Lehman Brothers. Došlo až na zestátňování bank, dokonce i v tak liberální zemi, jakou je Británie.

Také americký prezident Barack Obama chce mít určitou záruku, že banky se napříště neutrhnou ze řetězu a neztratí smysl pro "odpovědné podnikání".

Celý regulatorní balík připravuje příslušný výbor basilejské Banky pro mezinárodní platby, též nazývané "matkou centrálních bank".

Rozhodnutí o tom, jak budou nová pravidla vypadat, by měla přijmout skupina zemí G 20. "Na jejich dohodě a následné koordinaci prováděných opatření bude nejvíce záležet," řekl ve Vídni William Rhodes, první místopředseda IIF.

V tom může být kámen úrazu, neboť dvacítka není jednotná. Němci, podporovaní Evropskou komisí i MMF, chtějí bankám nasadit dost úzkou uzdu, a dokonce je zatížit dodatečnou globální daní. Tomu by se nebránily ani USA. Ale proti je Kanada. Výhrady má také Austrálie, z velkých rozvojových zemí, jejichž hlas nelze z politických důvodů přehlížet, třeba Brazílie.


Václav Lavička
od našeho zvláštního zpravodaje: Vídeň

Bankovnictví v letech krize

Co hrozí podle IIF

Kolik má stát regulace v letech 2010 - 2015 banky v USA, eurozóně a Japonsku

700 miliard dolarů

za navýšení vlastního jmění

5,6 bilionu dolarů

za emise dlouhodobých dluhopisů

Dopady na ekonomiku

853 miliard eur

má být hodnota zpomalení eurozóny v letech 2011 - 2020 při zavedení regulace. Kvůli tomu nevznikne 4,6 milionu pracovních míst.

4,3 procentního bodu

z tempa růstu ekonomiky eurozóny by podle bankéřů z Mezinárodního ústavu pro finance mohly srazit důsledky bankovní regulace v příštích deseti letech. V USA by to podle "střízlivých" propočtů IIF mělo být 2,6 procentního bodu.

Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.

  • Veškerý obsah HN.cz
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Ukládejte si články na později
  • Všechny články v audioverzi + playlist
za 40 Kč nebo za 80 Kč
Navíc mobilní aplikace
a web bez reklam