Martin Kocourek: Posvítíme si na Českou exportní banku a Egap

Když se po volbách začala formovat nová koaliční vláda, doufal ekonomický expert ODS Martin Kocourek, že usedne do křesla ministra financí. Jistě, počítal i s možností, že ODS bude muset tento resort přepustit koaličním partnerům. "Pro takový případ jsem měl s Petrem Nečasem domluvenou záložní variantu - ministerstvo práce a sociálních věcí," přiznává. Místo toho mu v průběhu jednání o složení kabinetu budoucí premiér nabídl post ministra životního prostředí. Nakonec je všechno úplně jinak. Kocourek, do minulého týdne šéf dozorčí rady polostátní společnosti ČEZ, překvapivě míří do čela ministerstva průmyslu a obchodu. Vzhledem ke svému dosavadnímu angažmá se nevyhnul podezření, že do vlády přichází především jako vyslanec a zastánce zájmů této mimořádně vlivné energetické firmy.

HN: Skoro to vypadá, že jste byl ochoten převzít kterýkoli úřad, jen když budete ve vládě.

Kdybych byl ochoten vzít cokoliv, asi bych teď mířil na ministerstvo životního prostředí. Tu nabídku ale, myslím, nebylo možné přijmout. Tam by byl z mé strany potenciální konflikt zájmů. Kdybych šel z dozorčí rady ČEZ rovnou na životní prostředí, to byste si mne, vy novináři, pěkně vykostili!

HN: Ona i tak vypadá vláda s vámi, s Pavlem Drobilem, který prohlašoval, že "dýchá za český průmysl", ale nyní povede ministerstvo životního prostředí, či s Jaromírem Drábkem, exšéfem Hospodářské komory, teď na ministerstvu práce, jako velmi přátelská vůči silným průmyslovým skupinám, jako je ČEZ...

Vláda může být velmi racionální, je tam řada lidí, kteří přišli do styku s reálnou ekonomikou, nejsou to žádní utopisté.

HN: Pojďme k úkolům, které vás na MPO čekají. Tím hlavním je asi dopracování státní energetické koncepce, kterou již před půl rokem připravil váš předchůdce Vladimír Tošovský.

To je pravda. Koncepce je připravena dobře, je tam třeba ale doladit otázku uhelných limitů, kterou předchozí vláda plánovala jinak než my.

HN: Zatímco ministr Tošovský prosazoval zrušení územních limitů na těžbu uhlí, jedním z prvních veřejných prohlášení vaší vznikající vlády byl slib, že limity zůstanou. Jak ten postoj vznikl?

My jako konzervativní strana ctíme soukromé vlastnictví a limity jsou právě o soukromém vlastnictví pozemků a nemovitostí, které by se při těžbě musely nějak znárodňovat. Otázka je, co budeme dělat, když se soukromí vlastníci s těžařskými společnostmi dohodnou a řeknou, že jsou ochotni čáru limitů nechat posunout.

HN: Taková dohoda je těžko reálná. Daleko průchodnější by byla, kdyby stát dal najevo, že uhlí za limity potřebuje.

Počítejme s tím, že limity zůstanou, jak jsou. Jsou ale stanoveny v roce 1991, někde je bude třeba zpřesnit.

HN: Ministr Tošovský i další odborníci upozorňují, že když zůstanou zachovány limity, bude už kolem roku 2015 nedostatek uhlí k výrobě tepla a přijde jeho skokové zdražení. Jak to chcete řešit?

Je to na diskuzi, nevím, jestli tyto názory nejsou jen odrazem práce teplárenské lobby. Nebo zda je to objektivní problém, který je třeba řešit. Neznám přesně strukturu českého teplárenství, životnost zdrojů. S uhlím jako dominantní surovinou pro teplárenství bychom stejně nevydrželi více než 50 let. Takže je otázka, zda uhelné zdroje nenahrazovat novými, jako jsou kogenerační jednotky na výrobu elektřiny a tepla z plynu.

Těžit uhlí jen pro teplárny by bylo absurdní

HN: Na problém v teplárenství při zachování limitů upozornila už zpráva odborné komise profesora Pačese, zpracovaná pro Topolánkův kabinet. Tu nelze podezírat z poplatnosti teplárenské lobby.

Z té zprávy můžeme vycházet, jistě. Ale to bychom pak mohli říct, že limity prolomíme, ale vytěžené uhlí budeme používat jen pro teplárenství, to je absurdní.

HN: Přesně to Pačesova komise navrhovala. Ale zpět k vašim plánům v energetice. Je třeba koncepci připravenou ministrem Tošovským měnit ještě v jiných bodech, než jsou uhelné limity?

K nějakým korekcím může dojít ve výhledu na spotřebu elektřiny, bude třeba znovu posoudit možnosti v energetických úsporách. Protože ekonomika se trochu posunula. Pak je tu úkol naplnit cíle, které jsme dali Evropské unii ohledně výroby energií z obnovitelných zdrojů.

HN: Které další priority máte?

Energetika ve smyslu zvýšení energetické bezpečnosti je určitě velmi důležitá. Kromě toho se ministerstvo musí dál věnovat zejména podpoře exportu, podpoře podnikání. A ve střednědobém období je třeba co nejefektivněji vyčerpat evropské fondy.

HN: Co chcete udělat pro větší podporu exportu? Půjde více peněz na státem garantované úvěry či pobídky?

Musíme si posvítit hlavně na instituce, které export podporují, Českou exportní banku (ČEB) a pojišťovnu EGAP. Zejména u ČEB nejsem přesvědčen, že funguje nejefektivněji. Představoval bych si za stejné peníze více muziky. A aby co nejméně jejích úvěrů kolabovalo.

HN: ČEB je ale určena k úvěrování rizikových projektů, které nelze financovat komerčními úvěry. Když se nemá pouštět do rizikových obchodů, popřete její podstatu.

Jde o to, aby lépe posuzovala rizika a připravovala smlouvy. A především, aby se její činnost týkala českého průmyslu. Případy, kdy podpoříme projekt české společnosti s ručením omezeným někde na východě a pak tu investici realizuje slovenská firma, nepřicházejí v úvahu. Pak se musí také zlepšit spolupráce mezi institucemi, které export podporují - což jsou CzechTrade, spadající pod ministerstvo průmyslu, a zahraniční obchodní zastoupení při ambasádách. Musí tam být lepší koordinace.

HN: Jaký názor máte na budoucnost státních firem MERO a ČEPRO? Jaromír Drábek z TOP 09 nedávno prohlásil, že si dovede představit privatizaci části ČEPRO.

To je na zvážení. Já si spíš umím představit, že budou obě ty firmy nějakým způsobem fúzovat, do tohoto konceptu spadá i Správa státních hmotných rezerv. O privatizaci bych u nich v této chvíli vůbec neuvažoval, protože to je jedna z páteří surovinové bezpečnosti České republiky. Stojí spíše za úvahu provázání a zlepšení jejich spolupráce. Teď má každá svou investiční politiku, jedna staví zásobníky, druhá si je pronajímá, peníze jdou z jedné kapsy do druhé a stát do toho moc nevidí. Pokud se mluví o privatizaci části ČEPRO, tak jde v podstatě o jeho čerpací stanice. Ale jejich prostřednictvím můžete alespoň trochu ovlivňovat cenu pohonných hmot na trhu v případě, že se soukromí prodejci budou nějak domlouvat na cenách. A také lze jejich prostřednictvím obměňovat státní zásoby paliv. Já bych a priori nějakou privatizaci v těchto státních firmách jako prvořadou v tuto chvíli rozhodně neviděl.

HN: Jaký vůbec panuje v koalici názor na privatizaci státních firem? Mluvili jste o tom, zda je možné rychlým prodejem nějakých státních aktiv naplnit státní kasu?

Privatizace nesmí mít s rozpočtem rozhodně nic společného. Doby, kdy se rozprodejem státního majetku látaly díry ve státním rozpočtu, jsou jednu provždy pryč. Pokud se tedy bude někdy něco privatizovat, tak by všechny výnosy měly jít jen na reformy, jako je reforma důchodová a podobně. Ale privatizačních příležitostí teď vzhledem ke stavu na finančním trhu moc nevidím.

HN: To se ale může za rok za dva změnit. Budete některé státní firmy připravovat dopředu na možnost prodeje v budoucnosti?

Budeme je transformovat, ale ne za účelem privatizace, ale za účelem jejich lepšího chodu. K tomu se přímo nabízejí dvě firmy - Česká pošta a Lesy ČR, kde by byl vhodný přechod se státních podniků na nějaký obchodní model. Lesy mají nejasný systém řízení, jako státní podnik jsou omezovány různými překážkami, takže na konkurenčním trhu se dřevem nemohou vyčerpat všechny své možnosti. Je tu k úvaze jejich transformace na jinou formu, než je státní podnik. Totéž platí pro Českou poštu. Ta je dnes sdružením několika krajských pošt, velmi autonomních, je to nepřehledné. Můžeme uvažovat o holdingu s dcerami a u nich pak můžeme zvážit, co s nimi dál. A také jde o to, abychom přinutili jednotlivé divize k větší efektivitě.

Zrušíme 30 největších pitomostí ročně

HN: Jak chcete zlepšit podnikatelské prostředí? S tímto plánem šel do funkce již Martin Říman a moc v tom nepokročil. Budete úspěšnější?

Myslím, že Martin Říman to hodně posunul, povedlo se mu dost zjednodušit živnostenský zákon, zavedl centrální registrační místo, jednotný formulář - to je obrovský posun. Já bych rád pokračoval v odstraňování zbytečných regulací, ve zjednodušení a ztransparentnění prostředí, aby podnikatelé mohli co nejsnáze vstupovat na trh, případně z něj vystupovat. Bude to mravenčí práce, projít systém jednotlivých vyhlášek, nastavení, regulací. Zkusíme zrušit třicet nejpitomějších regulací ročně.

HN: Jak je vytipujete?

Na třetiny. Jednu třetinu bych jich měly navrhovat vládní instituce, třetinu veřejnost a třetinu odborná veřejnost.

HN: Jaký plán máte s regulačními úřady? Už před volbami se mluvilo o možném spojení Energetického regulačního úřadu s Českým telekomunikačním úřadem.

Je to v úvahách a relativně jsme se shodli při formování úkolů budoucí koalice, že se na to podíváme. Znamenalo by to hlavně zjednodušení jejich chodu. I když jde o různé obory, jejich metodiky by mohly být jednotné a rozhodování transparentnější. Je to ale třeba ještě konzultovat s evropskou legislativou, zda tomu něco nebrání. V každém případě by to znamenalo zprůhlednění a zefektivnění jejich činnosti.

HN: Mluví se i o tom, že byste rád část kompetencí z antimonopolního úřadu převedl na Energetický regulační úřad. Co je na tom pravdy?

Tak to určitě není z mé hlavy, nic takového jsem nikdy neřekl. Antimonopolní úřad je evropskou legislativou přesně definován, s ním se moc hýbat nedá. Ale myslím, že by bylo dobře zvážit, zda by se nemělo změnit řízení antimonopolního úřadu směrem k ustanovení kolektivního orgánu - rady, která by jej vedla.

HN: Oponenti tohoto plánu varují, že se to prodraží.

Pak je ale zbytečně draze řízena i Česká národní banka nebo Nejvyšší kontrolní úřad, které takové kolektivní vedení mají. Je třeba vždy posoudit kvalitu rozhodování daného úřadu a cenu, kterou za to platíme. Ale pozor! Já jsem touto myšlenkou hlavně odvracel spekulace o tom, že za každou cenu chceme odstranit předsedu antimonopolního úřadu (Petra Rafaje, nominovaného před rokem do funkce sociálními demokraty - pozn. red.). Na to říkáme "ne", je tu jen systémová úvaha o změně řídicích procesů, to není nic osobního.

50 miliard korun

Zhruba tak vysoká je bilanční suma České exportní banky, důležité instituce na státní podporu exportu, na jejíž činnost si chce "posvítit" Martin Kocourek.

110 miliard korun

Tolik by mělo přitéci do roku 2013 do České republiky v rámci dotačního programu Podnikání a inovace 2007 až 2013, jehož garantem je ministerstvo průmyslu a obchodu.

Profil: Martin Kocourek (44)

Absolvent pražské ČVUT, v politice se pohybuje od svých 25 let, kdy byl zvolen poslancem tehdy ještě federálního parlamentu. V posledních letech je hlavním expertem ODS v ekonomických otázkách.