Ceny komodit jsou v zajetí velkých hráčů

FT exkluzivně v HN

Další články
naleznete ZDE

Můj Bože! Oni chtějí ovládnout celý trh s mraženou pomerančovou šťávou, zaznělo ve filmu Záměna s Eddiem Murphym a Danem Aykroydem v hlavních rolích. Situace v komedii z burzovního prostředí z roku 1983 je sice smyšlená, ale může připomínat současný vývoj na komoditních trzích.

Ceny kakaa, kávy i cukru jsou hnány vzhůru a z velké části za to mohou právě obchodníci, kteří nakupují ve velkém. Na rozdíl od zmíněné komedie nejsou obří nákupy komodit nelegální a v průběhu letošního roku k nim došlo několikrát na komoditních burzách v Londýně i New Yorku.

Cenové výkyvy vyvolávají pozdvižení v oboru i mimo burzovní svět a někteří obchodníci si na nevypočitatelné ceny stěžují. A situace je stejná i na trhu s kakaem, který ovládl londýnský hedgeový fond Armajaro. Ten minulý týden prostřednictvím kontraktů s dodávkou 15. července získal 240 tisíc tun kakaových bobů za 992 milionů dolarů (zhruba 19,5 miliardy korun). Na londýnské komoditní burze se jednalo o největší nákup od roku 1996 a zhruba o sedm procent celkové roční produkce této suroviny.

"Považuji za naprosto nepřístojné, že je vůbec možné, aby někdo mohl skoupit veškeré dostupné kakao na trhu," nechal se slyšet Andreas Christiansen, předseda německé Asociace pro obchod s kakaem.

Fond Armajaro si ale nakoupené kakao nikde "nesyslí". Místo toho prý už uzavírá kontrakty s výrobci čokolády, pro které je kakao základní surovinou.

Hedgeový fond v tomto případě postupoval starou osvědčenou metodou. Před několika měsíci nakupoval za nízké ceny, pak sázel na růst cen, čímž jen potvrdil předpovědi o špatné sklizni a nedostatku této suroviny. Na základě toho se cena zvedla a fond nyní na vyšší ceně vydělává. Minulý týden se cena kakaa vyšplhala až na 2732 liber za tunu a bylo nejdražší za posledních 33 let.

Mnoho obchodníků se domnívá, že komoditní trh funguje efektivně. Tvrdí totiž, že náhlé změny ceny jen odrážejí omezenou velikost zásob jednotlivých surovin, které jsou určeny k okamžitému dodání.

V důsledku pak rozdíl mezi cenou spotového kontraktu, tedy kontraktu s okamžitým dodáním, a kontraktu s dodáním v následujícím měsíci vzrostl. V případě kakaa tento rozdíl, tzv. spread, minulý týden dosáhl až na 300 liber za každou tunu (téměř devět tisíc korun). Ještě před dvěma měsíci tento rozdíl činil jen 50 liber.

Kvůli omezeným zásobám rostla i cena surového cukru obchodovaného v New Yorku. Minulý měsíc se rozdíl mezi jednotlivými kontrakty vyšplhal během tří týdnů až na neuvěřitelných 550 procent. Podobné rozdíly zažili před několika týdny i obchodníci s kávou Robusta.

Jenže podle některých kritiků situace na trzích není zdaleka v pořádku a poukazují na to, že trh se zemědělskými komoditami postrádá transparentnost, a to zejména v Londýně. Na této burze obchodníci údajně nedostávají informace o tom, kolik kontraktů je v rukou spekulantů, ani důvěryhodná data o dostupných zásobách či poptávce. Menší a středně velcí obchodníci pak musí uzavírat své kontrakty v podstatě na slepo.

Velcí obchodníci jako americká společnost Cargill, fond Armajaro nebo pařížská Louis Dreyfus mají na rozdíl od menších obchodníků prostředky, jak dodávky sledovat. Společnost Cargill má například u každého skladiště na Pobřeží slonoviny, největšího producenta kakaa, hlídky, které počítají odjíždějící náklaďáky, aby dokázaly lépe odhadnout celkový objem výroby.

Další, včetně Armajaro, mají zase vlastní meteorologické stanice, které pomáhají odhadnout kvalitu a velikost sklizně. I proto dokázal hedgeový fond předvídat problémy s dodávkami kakaa a úspěšně sázel na růst cen této komodity.

Zdá se, že výzvědné služby jsou na trzích tou nejváženější komoditou.