Co s tím?

Když se rozhlížím kolem sebe, kdo to někam v práci dotáhl, mezi těmi, kteří mi vytanou na mysli, není příliš takových, kterých bych si opravdu vážil. Dá se říct, že všichni mají nějakou tu temnou stránku. Někteří se angažovali v minulém režimu, mezi těmi mladšími je zase spousta takových, kteří měli hlavně ostré lokty a nepřiměřené sebevědomí. Zdá se mi to, nebo se kariéra buduje snadněji jedincům s pochybným morálním kreditem?

Své otázky týkající se problémů v práci směřujte na poradna@economia.cz.

Poradce: úspěch není náhoda

Martin Vosecký, poradce ze společnosti Catro, říká: "Samozřejmě máte pravdu. Víte, kolik lidí musel zmlátit Tyson, než se stal mistrem světa? Vážíte si ho za to? Klíč k vaší otázce tkví v tom, jak definujete ta čtyři klíčová slova v textu: vážit si, kariéra, morální kredit a úspěch. Zkusme to spolu. Vážíte si více van Gogha, který za celý život prodal jediný obraz a zemřel chudý, nebo Rubense, který uměl šikovně obchodovat, dělat kompromisy, a mohl si malovat, žít a milovat, jak chtěl?

Všechno nasvědčuje tomu, že ti, kteří něco dokázali, to nedokázali náhodou, že to chtěli dokázat. Měli vůli. A také jsou to často sebestřední exhibicionisté, které mnoho lidí považuje za nafoukance. Proč se ten Usain Bolt tak vytahuje tím, že vyhrál a ještě na nás vztyčuje ukazováček? Kde je nějaká skromnost? Proč radši neběhá někde sám před prázdným stadionem? To ne, co? My je totiž takové potřebujeme. Spousta lidí pochybuje o morálním kreditu Nelsona Mandely či Billa Gatese. Nebo Jana Pavla II., který prý rozprodal půlku vatikánské knihovny, protože rád cestoval a neměl na to. Někdo tomu říká apoštolská činnost.

Mám pro vás malý kviz. Jak se jmenuje žena, která prý úspěšně řídila nadnárodní korporaci s pobočkami ve 133 zemích, zaměstnávajíc takřka pět tisíc lidí? Laskavě se usmívající, ale tvrdá jako křemen? Žena, která se objevovala na titulních stránkách, večeřela s králi a prezidenty, ráda luxusně žila a cestovala? Ta, která brala peníze od diktátorů? A která bude už brzy prohlášena za svatou? Ano, máte pravdu. Je to Matka Tereza."

Personalista: sebevědomí, ne faleš

Jan Záruba, senior manager ze společnosti Manpower, říká: "Tak jako všechny věci v životě dělá i kariéru každý svým vlastním způsobem, který vychází z jeho povahových rysů.

Byly vedeny průzkumy, kdy v různých situacích testujících úspěšnost nejprve odpadli jedinci, kteří byli příliš altruističtí, před egocentrickými jedinci, kteří nebrali ohled na ostatní a používali ke svému prospěchu podrazového jednání, nakonec vyhráli ti, kteří jdou zlatou střední cestou.

To jsou lidé, kteří se snaží hrát férově, ale na druhou stranu jsou opatrní, a jakmile se k nim někdo zachová neupřímně, různým způsobem je podvede, dávají si na něj pozor a v jednání s ním již nehrají úplně čistou hru. Podíváte-li se kolem sebe, společnost opravdu takto funguje. Jsou jedinci, kteří to se svou dobrotou opravdu daleko nedotáhnou, ale na nejvyšších postech nejsou lidé, kteří měli jen štěstí a postupovali tak, že falšovali dokumenty, tunelovali podniky apod. Ano, dovedu si představit, co teď v duchu namítáte, ale výjimka tvoří pravidlo.

Určitá míra sebevědomí je v pořádku, ale musí se s ní umět pracovat. Jestliže se tímto pravidlem budete řídit, předčíte všechny nezdravě sebevědomé jedince, ne třeba hned, ale z dlouhodobého hlediska se tento postup vždy vyplácí. Jedná se totiž o přístup nejen ke stoupání po kariérním žebříčku, ale i přímo k práci. Samotná efektivita bez kvalitních základů totiž nestačí."