Vaše rada je upřímná, osvěžující - a líbivá. Před lety provedli na Harvard Business Review průzkum, zda pro kariéru představují větší přínos schopnosti, či zjev. Nikoho nepřekvapí, že vyšlo, že kompetentní a okouzlující lidé jsou na tom nejlépe a naopak ti, kteří nedisponují ani jedním, jsou na tom bídně. Co když ale dojde na vybírání mezi člověkem, který je schopný, ale ohavný, a tím, kdo je neschopný, ale pěkný? Druhého vybírají na úkor prvního stále a znova.
I když byla rada pravdivá, nebyla správná. Teenagery je totiž těžké přesvědčit, aby trávili méně času na Facebooku a více času u úkolů. Když jim povíte, že to, co se počítá, je roztomilost (kterou oplývají ve velké míře nebo si to o sobě myslí), vyvodí si, že mohou ještě více polevit. A je tu ještě jeden důvod, proč ředitelka neskákala nadšením.
Jste žena a mluvila jste na dívčí škole. Kdybyste byla muž a mluvila k chlapcům, ředitelka by nejspíš děkovala víc od srdce. Chlapci mají sklony věřit tomu, že pokud je kdokoli pro cokoli vybere, je to tím, že jsou prostě nejlepší. Děvčata jsou jako vy. Úspěch přičítají štěstí nebo své kráse, nikoli svému talentu. Vaše poselství jim moc nepomohlo. Potřebovaly spíš radu, jak na to, aby se pokusily uplatnit své schopnosti, a ne další rafinovanou lekci v sebepodceňování.
Vaše rada se navíc dotýká i jiného ošidného tématu. Jakmile začne být žena velmi úspěšná, není už považována za pěknou. Hodně úspěšné ženy, které jsou skvělé ve svých zaměstnáních, jsou hodnoceny hůř než muži. Dívky si myslí, že mohou být buď krásné, nebo chytré, ale obojí nejde dohromady.
Měla jste říci, že vás povýšili, protože jste byla opravdu dobrá v tom, co děláte. A že se toho dá dosáhnout i tak, že jste současně pěkná. Kdybyste to postavila takhle, ředitelka by vám dala ovace vestoje. A byla by nadšená, že se jí podařilo představit dívky ženě, která má své dovednosti v malíčku a zároveň nejeví žádné známky toho, že by byla zapšklá stará ježibaba.
Lucy Kellaway
poradkyně Financial Times
