10 otázek pro...

Jaroslav Fenyk

právník White & Case a vyučující na PrF MU

Jaroslav Fenyk je považován za jednoho z největších odborníků na trestní právo v Česku. To koneckonců potvrdilo i jeho letošní umístění na první pozici v soutěži Právník roku v oboru trestní právo. V minulosti se jako státní zástupce věnoval ve velké míře i přeshraniční trestní spolupráci.

V současnosti působí jako právník kanceláře White & Case a zároveň vyučuje na několika univerzitách. K jeho specializacím patří kromě trestního práva i boj proti korupci, ekonomická a finanční kriminalita, praní špinavých peněz nebo kriminalita bílých límečků.

HN: Který trestný čin považujete za nejhorší?

Odpověď je složitá. Obecně jsou samozřejmě asi nejzávažnější trestné činy proti životu. Na druhé straně si představte situaci, při které drobný střadatel přijde o veškeré životní úspory kvůli podvodníkům, kteří se vydávají za slušné a čestné podnikatele. Ne každý se z takové situace vzpamatuje snadno. A sebevražd a jiných osobních tragédií, jejichž příčinou může být právě majetková krize zaviněná podvodníky, je mnoho.

HN: Kdo byl vaším vzorem?

Když jsem byl kluk, obdivoval jsem, jako snad tehdy každý, hrdiny Mayových a Foglarových knížek, později to snad byly nějaké historické a často bizarní postavy. Díky aktuálnímu profesnímu zaměření jsou dnes mými vzory naši a zahraniční právní teoretici. Pro skvělé osobní názory a životní moudrost pak pan Otakar Motejl.

HN: Kde hledáte inspiraci a motivaci?

Rád si pustím dobrý historický film, western nebo kvalitní rockovou hudbu. Když potřebuji opravdu "dobít baterie", věnuji se dětem nebo sportu. Zejména moji synové mi zaručeně vyčistí hlavu. Čtu hodně zahraniční odborné literatury a sleduji vývoj zajímavých medializovaných trestních věcí.

HN: Máte čas číst ještě i neprávnickou literaturu?

Mám rád literaturu faktu, zejména historickou. Věnuji se především období husitských válek a zvláště mě zajímá osoba Jana Žižky. Tomuto vojenskému géniovi věnují v zahraničí mimořádnou pozornost, a je zvláštní, jak málo se mu v posledních letech věnujeme doma a kolik bílých míst v jeho životopisu bývá nahrazováno různými účelovými spekulacemi namísto toho, aby se pokračovalo v seriózním bádání.

HN: Co vás přivedlo k trestnímu právu?

Je obtížné na tuto otázku odpovědět, protože si to už přesně nepamatuji. Rozhodně nebudu předstírat, že důvodem bylo, že jsem měl smysl pro spravedlnost. Ten se v každém člověku postupně vyvíjí, a o to více se to týká právnických profesí. Jestli jsem si na počátku kariéry myslel, že je trestní právo všelék na některé neduhy společnosti, tak dnes si to rozhodně nemyslím.

HN: Litoval jste někdy, že jste si vybral právě tuto specifickou oblast práva?

Ano. A mnohokrát. Zejména tehdy, když policie, státní zastupitelství nebo soud rozhodnou způsobem, s nímž se nemůžete ani v nejmenším ztotožnit. Zvlášť mne bolí, když takové rozhodnutí vydá někdo, koho jsem si do té doby velmi vážil. A když je takových rozhodnutí více, říkám si: Co já tady vlastně ještě dělám? Pak ale narazíte na vynikající, smělé a odborné rozhodnutí, které všechno špatné vyvažuje, a řeknete si, že to přece jen není tak zlé.

HN: Je míra korupce v Česku podle vás extrémnější než jinde?

Z mé zkušenosti korupce existuje i ve velmi vyspělých zemích, ale tam je to spíše výjimka, zatímco u nás je to spíše pravidlo. Myslím si, že příčinou je především absence skutečné vůle politiků korupci vymýtit.

HN: Na kterou vaši pracovní či osobní zkušenost již patrně nikdy nezapomenete?

Zcela mimořádným zážitkem byla spolupráce s největšími osobnostmi trestního práva z členských států EU na projektu modelového trestního zákoníku Corpus Juris asi před deseti lety. Pracovat s profesorem Spencerem z Cambridge, Delmas-Martyovou ze Sorbonny, Vervaelem z Utrechtu, Bacigalupem z Madridu, Grassem z Katánie nebo Spinellisem z Atén, to je zážitek na celý život.

HN: Ve kterém oboru práva byste nejraději působil, kdybyste neměl talent pro trestní právo?

Asi v oblasti mezinárodního práva veřejného nebo evropského práva, protože se těmto oborům díky narůstajícímu počtu přeshraniční kriminality musím věnovat stále více - a některá místa v tomto oboru jsou skutečně zvláštní, neprobádaná, a proto zajímavá.

HN: Máte nějakou životní zásadu?

Žít tak, abych se za sebe nemusel stydět.