Trhy jako matrixová realita

Na akciových trzích se pohybuji už řadu let. Byl jsem přímým účastníkem ruské krize v roce 1997, pak následovala internetová bublina v roce 2000, kterou doplnil pád Dvojčat. Chvíle růstu v letech 2003 až 2006 vystřídala hypoteční krize v roce 2007. Následující rok padla banka Lehman Brothers a pak přišel černý březen 2009.

Pokaždé to bylo něco nového, jednu věc však tyto události mají společnou, a tou je stres na obou stranách barikády. Na jedné straně jsou klienti, kteří začínají prodělávat, na straně druhé je makléř. Pro mne osobně bylo nejvíce náročné září a říjen 2008. To jsem se poprvé stal přímým účastníkem "Matrixu" akciových trhů, který odstartoval největší výprodeje a také největší ztráty klientů. Situace, která nastala, rozdrnčela telefony a jejich zvonění bylo ohlušující. Po několika dnech jsme si říkali, kolik ještě takových dní a telefonátů můžeme zvládnout. Všichni pracovali 10-12 hodin denně, v krajních situacích i víc. Z toho víc než polovinu času na telefonu. Západní Evropa otevírá v 9 ráno, trhy v Americe zavírají v deset večer. Bojíte se udělat chybu, a to nemusíte mít v týmu Kerviela (SG 2008 ztráta 4,9 mld. eur) ani Adoboliho (UBS 2011 ztráta 2,3 mld. USD). Domů jsem někdy jezdil po půlnoci a než jsem stačil zavřít oči, protože jsem měl před očima stále "červená" čísla, zazvonil budík a odstartoval vše nanovo.