Právě čekám třetí dítě. Po prvních dvou jsem se vracela do práce bez velkého potěšení a se značným vyčerpáním, ale tentokrát mám chuť se na to vykašlat úplně. Peníze nepotřebuji, protože můj manžel je advokát, a ráda bych trávila víc času s dětmi. Trápí mě však, jak velká část mé sebeúcty vyplývá z mého zaměstnání, z možnosti říkat lidem na večírcích: "Jsem partnerka velké advokátní kanceláře." Mám strach, že když místo toho budu říkat: "Jsem matka," nikdo se se mnou nebude chtít bavit a já si budu připadat méněcenná. Je tato obava ubohá? (Firemní právnička, 43 let)
Kdykoliv se na večírku setkám se ženou, která prohlásí: "Jsem matka," většinou se mi sevře srdce. Po nastalé odmlce se vždy přistihnu, že se ptám: "A jak staré jsou děti?" Je to otázka, která vůbec nikdy nepřinese zajímavou odpověď.
Ještě více se mi však sevře srdce, když nějaká žena prohlásí: "Jsem firemní právnička." A pak na to naváže vášnivou a vychloubačnou rozpravou o vzdělání svých dětí. Jako by si chtěla tím, že vylíčí cizím lidem akademický pokrok vlastních ratolestí, vynahradit, že ona sama se s nimi příliš nevidí.
Zbývá vám ještě 70 % článku
Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je zamčený.
Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte
předplatné.
Vyberte způsob sdílení