1967 Projev na sjezdu spisovatelů

Toto je první spisovatelský sjezd, na němž jsem přítomen. A musím říct, že po včerejším jednání - hlavně dopoledním - jsem byl upřímně okouzlen statečnou otevřeností některých vystoupení, kulturou formulací, které z této tribuny zazněly, zápalem a opravdovostí, kterými se vyznačovala snaha postihnout jisté základní jistoty a základní pochybnosti, jimiž je naše práce dnes provázena. V době, která tak oplývá beznadějně nudnými schůzemi plnými beznadějně bezobsažných řečí, byla to opravdu nečekaná změna.
Když jsem se ovšem z tohoto prvního překvapení a okouzlení poněkud vzpamatoval a když mi některé odpolední diskusní příspěvky dovolily pohroužit se na chvíli do svých vlastních úvah, začaly se ve mně pozvolna rodit první otázky. Tázal jsem se sám sebe: je to všechno zvláštností právě tohoto sjezdu - anebo to takhle vypadalo vždycky?
Jaká se tu vlastně dává záruka, že zítřejší praxe zase - jako už tolikrát - nepoplive dnešní krásná slova? Vždyť si stačí vzpomenout, kolik z těch krásných a odvážných vyznání, která zazněla ze sjezdových tribun, bylo dříve či později zase odvoláno, stačí si vzpomenout, kolik těch hezkých odhodlání záhy zase popřela praxe, jež po nich následovala! Kolikrát už byla různá sjezdová vystoupení krátce nato, co se odehrála - když hlavy zchladly a vrátily se ze sfér mírné davové psychózy zase do sfér každodenní praxe -, omlouvána, vysvětlována a kritizována - a to právě často za asistence poukazu na tuhle davovou psychózu. Sjezdy zajisté nejsou jen davové psychózy a sugesce, má-li však sloužit odkaz k tomuto jejich průvodnímu znaku jako pravidelně se vracející záminka jejich dodatečného retušování a omlouvání, pak je z hlediska společenského kreditu spisovatelů taková psychóza luxus, na který prostě nemají. A jak jsem tak o těchto věcech přemítal, nabyl jsem zvolna jistoty, že vždycky přece je asi lepší než zvolat tisíc odvážných slov, z nichž je pak postupně devět set odvoláno, zvolat jich jenom sto, nicméně stát za všemi opravdu do konce.

Václav Havel při projevu na čtvrtém sjezdu Svazu československých spisovatelů v Praze v roce 1967.
Foto: Zuzana Hochová