Může v dnešním komplikovaném světě působit ve sféře reálné politiky vůbec člověk, pro něhož jsou svědomí a základní mravní kategorie jeho přirozeného světa jediným pracovním vodítkem? Či musí už vždycky, byť třeba jen částí své bytosti, patřit světu ideologií, doktrín, politických náboženství a kolektivně přijatých dogmat a floskulí? Stačí mu věřit v život, v dobro a ve vlastní rozum - nebo musí vždy už věřit zároveň v něco méně prostého a čistého, například ve svou stranu? Může světem všech těch partikulárních zájmů, iracionálních vášní, "politických realit", mocných ideologií, slepých revolt, zkrátka celým tím chaotickým světem soudobé civilizace prorůst až k vrcholkům faktické moci člověk opravdu čistého srdce, vlastního nezávislého rozumu a vůle řídit se jen jimi? A může mít v těchto sférách úspěch?
(Přemýšlení o Františkovi K. - 1988)
