Neměla by to být politika sobecká, bezohledná, bezduše pragmatická, ochotná bez zábran prosazovat zájmy vlastní země na úkor zájmu všech ostatních, ale měla by to být naopak politika, která vlastní zájem chápe jako bytostnou součást zájmu obecného a která je kdykoli způsobilá se angažovat i tam, kde jí z toho neplyne bezprostřední prospěch. Měla by to být tedy politika, která se řídí "vyšší odpovědností", vnímá komplexnost dnešního světa i globálnost jeho ohrožení, politika humánní, vzdělaná, citlivá, slušná.
Neznamená to v žádném případě megalomansky namyšlený pocit, že jsme lepší než všichni ostatní, že jim všem ukážeme, co mají dělat, a že jsme schopni všechno vyřešit. Naopak: k mentálním obrysům takto utvářené politiky patří bytostně i skromnost a vkus - mimo jiné vlastnosti, které skutečnou odpovědnost vždycky provázejí. Takt, cit pro míru, smysl pro realitu, porozumění druhému a schopnost reálných odhadů se s tímto duchem nevylučují, ale vyplývají z něj.
(Letní přemítání - 1991)
