Poslední velkou úpravu podpory v nezaměstnanosti udělala Francie v roce 2009, ještě před začátkem bankovní krize. Současná podoba je neudržitelná, upozorňuje zpráva Nejvyššího účetního dvora, která tvrdí, že v porovnání s jinými evropskými zeměmi je systém podpory příliš velkorysý a posiluje rostoucí deficit sociálního pojištění.
Nejnápadnější je rozdíl v délce doby, po kterou nezaměstnaný dostává podporu ve Francie a v jiných evropských zemích. Ve Francii vzniká nárok na vyplácení podpory po odpracování nejméně půlroku v průběhu 28 měsíců. V Německu nebo ve Itálii je podmínka alespoň jeden rok práce v průběhu 24 měsíců. Délka vyplácení podpory je rovněž příznivější ve Francii, kde u pracujících do 50 let může dosáhnout dva roky a nad 50 let až tři roky. V Německu jeden rok, ve Švédsku 10 měsíců.
Systém podpory v nezaměstnanosti je ve Francii velkorysejší i co do poměru vůči dosud vyplácené mzdě. Ve Francii je to průměrně 67,3 procenta, v Evropské unii 64,9 procenta.
Zpráva Nejvyššího účetního dvora poukazuje na to, že nejvýhodnější je tento poměr ve dvou opačných kategoriích, u nejnižších a naopak nejvyšších příjmů. Francie dokonce se stropem podpory v nezaměstnanosti 6161 eur měsíčně drží evropský rekord.
Předseda odborového svazu výše postavených pracovníků Bernard Van Craeynest však upozornil, že lépe placení zaměstnanci jsou méně častěji bez práce. Jejich odvody do systému sociálního pojištění dvakrát přesahují sumu, kterou v souhrnu čerpají.
Schodek v systému podpory v nezaměstnanosti je ve Francii chronický a zvyšuje se každým rokem. Letos má tento deficit vzrůst na 19 miliard eur, má tedy ve srovnání s loňským rokem narůst o zhruba šest miliard eur. V roce 2008 to bylo "pouze" pět miliard eur.
Hlavní příčinou rostoucího rozdílu mezi příjmy a výdaji je současné nastavení celého systému. Poslední větší úprava přišla v roce 2009, ještě před vypuknutím bankovní a po ní dluhové krize eurozóny. Vzhledem k tehdejším relativně optimistickým vyhlídkám byly schváleny například delší lhůty vyplácení podpor v nezaměstnanosti.
Francie se těžko může vyhnout změně. Loni přišla u dvou z hlavních ratingových agentur (Moody's a Standard & Poor's) o nejlepší známku AAA a na veřejné výdaje padne každý rok 56 procent hrubého národního produktu. Loni zvolený prezident Francois Hollande, který má oporu i v levicové parlamentní většině, však dosud nepodnikl zásadní kroky, mezi něž patří i reforma pracovního trhu.
Prvním náznakem se letos v lednu stala dohoda mezi zaměstnavatelskými a odborovými svazy, kterou chce vláda v podobě zákona předložit již v únoru Národnímu shromáždění.
