Když byl malý a mohl s maminkou a babičkou vařit, byl v sedmém nebi. Míchat nebo holýma rukama hníst těsto, to byl skutečný zážitek. A co teprve, když už byl tak velký, aby mohl držet nůž a krájet! Stejně tak, jako rád vařil, také rád jedl. Stát se kuchařem bylo tedy logické rozhodnutí, kterého nikdy nelitoval.

Ať pracoval kdekoli, posouvalo ho nadšení pro řemeslo v kombinaci s talentem na kulinářské výsluní. Když kuchyně pětihvězdičkových hotelů, v nichž vařil, dosáhly svého vrcholu, vydal se sbírat další zkušenosti.

Zbývá vám ještě 90 % článku