České hutě se obávají zásahů EU do emisních povolenek. Na úlevy nám nesahejte, vzkazují

Evropský průmysl začal bojovat o zachování výjimek, které mu umožňují odolávat levné asijské konkurenci. Otevřený dopis šéfům Evropského parlamentu, Evropské rady a Evropské komise včera zveřejnilo jako první na šest desítek šéfů největších oceláren v Evropě.

Jde jim o budoucí přidělování emisních povolenek zdarma. Bez nich prý nebude evropský průmysl konkurenceschopný, přijde o stovky miliard eur a ohroženo bude více než čtyři miliony pracovních míst.

"Diskuse o budoucnosti evropského systému emisních povolenek proběhne v EU v říjnu a listopadu a je tu oprávněná obava, že bychom o naše úlevy mohli přijít," říká člen představenstva české ocelárny ArcelorMittal Jan Rafaj. "Minulý týden již padl první návrh na zrušení těchto výjimek, ta hrozba je tak reálná a pod obavy ocelářů se můžeme podepsat," říká i Jaroslav Suchý ze Svazu chemického průmyslu ČR.

Hlavní argument je podobný jako u poplatků za obnovitelné zdroje. Evropské firmy povolenky kupovat musí, zahraniční konkurence ne. Náklady jim přitom uřezávají zisky (například u českých chemických firem jde o miliardu ročně) nebo je tlačí do ztrát.

Emisní povolenky si podle evropského systému ETS musí podniky kupovat za každou tunu emisí CO₂, kterou vypustí do ovzduší. Některé sektory - ocelářství, chemický průmysl či sklářský průmysl - mohou, pokud podniky splňují přísné ekologické limity, dostat až 100 procent povolenek zadarmo. Tato podpora směřuje hlavně do odvětví, u kterých hrozí přesun výroby do zemí s laxnějším přístupem k ochraně klimatu.

Kvůli krizi, nižší výrobě a přebytku povolenek v energetice nicméně celý systém přestává fungovat a na trhu jsou miliardy povolenek navíc. Jejich ceny se navíc namísto plánovaných 35 eur pohybují okolo šesti eur za tunu CO₂. A Evropská komise tak plánuje změny. A to nejen co do množství povolenek na trhu, čímž by se měla zvýšit cena povolenek, a tím i motivace firem k ekologizaci, ale na přetřes přichází i zmíněné škrtání výjimek.

Mezi ekology by měly tyto kroky úspěch. "Současný seznam odvětví, kterých se výjimky týkají, je příliš velkorysý a potřebuje výraznou revizi," říká s ohledem na nižší ceny povolenek, a tedy i nižší náklady firem koordinátorka Klimatické koalice Barbora Urbanová. Rafaj je proti. "Nemůžeme se řídit tříletými výkyvy cen. Pokud máme investovat miliardy korun, potřebujeme dlouhodobou stabilitu," říká s tím, že ocelářský průmysl se již zavázal v rámci EU k tomu, že do roku 2050 sníží emise CO₂ o 15 procent.

Podle zástupců oceláren jsou přitom výjimky pro tento sektor zásadní. Podle ocelářské asociace Eurofer by mohly navrhované reformy přijít hutě v letech 2020 až 2030 na 70 až 100 miliard eur. A ceny povolenek jsou jen jednou ze zátěží evropského průmyslu. Na evropské podniky tvrdě dopadla krize, tlačí na ně levnější konkurence hlavně z Číny a kromě povolenek i nutnost platit drahou elektřinu.

Zatímco se například v hutnictví v evropských zemích před krizí v roce 2007 vyrobilo přes 210 milionů tun surové oceli, loni to bylo již necelých 166 milionů tun, což znamená pokles o více než 20 procent. To Čínu ani krize nezastavila a kontinuálně roste - za posledních sedm let o 59 procent na 779 milionů tun surové oceli v roce 2013.

Kromě teprve začínajících pravidel ochrany přírody a klimatu má oproti tamnímu průmyslu ten evropský ještě jednu nevýhodu - vysokou cenu elektřiny. Podle Mezinárodní energetické agentury dnes platí firmy v EU hned po Japonsku druhou nejdražší elektřinu. Třeba oproti USA je více než dvakrát dražší. Z a dvacet let už ale podle některých předpovědí bude Evropa v čele tohoto žebříčku.

Evropa si tak musí stále dávat pozor, aby se výroba nepřesunula za její hranice. Jak ukazuje oxfordský ekonom Dieter Helm, tlak na snižování produkce emisí může být kvůli vyhnání těžkého průmyslu pro globální klima kontraproduktivní. Velká Británie sice v letech 1990 až 2005 snížila produkci emisí CO₂ o 15 procent, pokud se ale započetl i dovoz CO₂ (vypuštěného při výrobě dovezeného zboží), celková spotřeba vzrostla o 19 procent.

Firmy z těchto citlivých odvětví se tak kvůli konkurenci ze zahraničí brání jakýmkoli vyšším nákladům. A tedy i růstu cen povolenek. "Region střední a východní Evropy není tak modernizovaný a již nyní nedostáváme 100 procent povolenek zdarma. Ty si stejně musíme kupovat na trhu pro naši podnikovou energetiku," říká Rafaj.

A přidává se i Suchý: "V dnešní době chemický průmysl dostává zadarmo, hlavně díky nákladům na vlastní výrobu energií, celkově jen okolo 45 procent povolenek."

Jak se daří ocelárnám