Česká cesta do Skandinávie

Pamatujete si, jak to bylo s Janou Nagyovou? Premiér Petr Nečas odmítal zveřejnit její příjmy s argumentem, že do toho nikomu nic není. Bylo. Úřad vlády vyplácel tehdejší milence předsedy vlády kdoví za co statisíce korun. Po téhle připomínce těžko hledat mouchy na včerejším verdiktu Nejvyššího správního soudu, podle kterého jsou platy ve veřejné sféře z principu veřejné.

Přesto si neodpustíme pochybnosti. Soud řekl, že z povinnosti zveřejňovat platy jsou vyjmuty jen obslužné profese typu uklízečka nebo kuchařka ve školní jídelně. Opravdu je ale nutné, aby byly veřejné platy všech ostatních, takřka půl milionu státních zaměstnanců? Obecně sice platí, čím méně výjimek, tím lépe, ale k čemu vlastně je, že kdokoli bude moci znát příjem učitele na základní škole? Může to nadělat zlou krev.

Kolegové se budou hádat o pár tisíc osobního ohodnocení, sousedé si budou závidět. Soudce Baxa na to odpovídá, že "závist jako lidská vlastnost vyvěrající z malosti duše není něco, čemu by se dalo právními prostředky čelit". Má pravdu, že závisti čelit nelze, ale je otázka, zda ji máme právními prostředky povzbuzovat. A jsou tu další námitky: Proč mají například pro ředitele státní školy platit jiná pravidla než pro pedagoga ve škole soukromé (která ovšem také z větší části žije ze státních dotací)? Proč se zveřejňování příjmů nemá vztahovat i na zaměstnance státních podniků a akciovek se státním podílem? A co různí poradci mimo zaměstnanecký poměr?

Všechny znepokojivé otázky by zmizely, pokud bychom zavedli prostředí absolutní otevřenosti, kdy kdokoli může komukoli nahlédnout do daňového přiznání jako v Norsku či Švédsku. V Česku je to ale zatím nemyslitelné a těžko kdy bude. Proto by měly po verdiktu NSS následovat další dva kroky: Zaměřit se na zpřesňování definice veřejného zájmu - čí plat máme znát a proč. Už je jasné, že příjmy Nagyové-Nečasové znát potřebujeme a že plat uklízečky nám může být fuk. Je ale nutné doladit hraniční případy, což bude úkol pro obecné soudy. V další rovině je pak nutné co nejrychleji přijmout zákon o zveřejňování smluv, který osvítí příjmy "externistů".

Při všech pochybách ale nakonec musíme Nejvyššímu správnímu soudu dát v principu za pravdu. Transparentnost stojí výš než tradiční české "nejde to". Minimálně proto, že dává šanci na civilizační proměnu směrem k otevřené společnosti skandinávského typu. To druhé predikuje jen setrvalý pobyt v zatuchlině.