Zvedněte si konečně ty platy

Objektivně vzato, neexistuje žádný spravedlivý způsob, jak určit plat politika - pokud tedy netrpíme naivní romantickou představou, že by ti, kterým svěřujeme rozhodování o pravidlech pro naše životy a taky o našich penězích, měli pracovat za minimální mzdu nebo ještě lépe zadarmo. A neexistuje objektivně ani hlasování, kterého by se poslanci a senátoři kolektivně obávali více, než je právě to o vlastních platech.

Je to zvláštní druh pokrytectví, které má možná lidsky pochopitelný důvod a k němuž zcela jistě přidala své i média. Obraz parlamentu jako místa, kde se pracuje jeden týden za měsíc od úterý do čtvrtka, v průměru tak čtyři hodiny denně za sto tisíc, se kreslí velmi snadno.

Realita je sice úplně jiná, ale o to nudnější. Čeští politici dnes berou i v absolutních číslech nižší platy než před deseti lety. Leckdo jim to možná přeje, leckdo je na tom samozřejmě mnohem hůř. Jenže stejně jako neexistuje "spravedlivá" výše platu poslance či ministra, existuje naopak celá pestrá paleta způsobů, jak si příjem vylepšit různými drobnými podfuky s náhradami. Mimochodem, obří skandál s náhradami v Británii na jaře 2009 vznikl proto, že se ctihodní poslanci ve Westminsteru obávali jasně říct, kolik peněz by si opravdu za svou práci představovali - a tak spousta z nich začala úplně normálně krást. (A někteří za to už byli i odsouzeni.) Kdyby to tehdy neprasklo, mohl být britský daňový poplatník vlastně dodnes spokojen.

Vlastně ani tak nejde o absolutní částky. Protože při těch všech popsaných potížích neexistuje samozřejmě ani suma, která zajistí, že se politici stanou imunní vůči korupčním nabídkám. Tohle je prostě jen takový test upřímnosti. Za rok to bude dvacet let, kdy tehdejší sněmovna přijala zákon, jímž si poslanci významně zvýšili své příjmy. Od té doby jsme ve vlnách svědky dvou vždy po sobě jdoucích úkazů: prudkého, ale pokud možno co nejlépe maskovaného šlápnutí na plyn a následného zděšení "co tomu řeknou lidi", rezultující ve zmrazení platů a hledání jiných způsobů zachování životního standardu. Dá se to tak samozřejmě hrát i dál, jen už je to nedůstojné.

Návrh, který teď vznikl ve sněmovně, je docela rozumný, i když vám každý upřímnější poslanec řekne, že to tedy není žádná sláva. Nic moc se s tím dělat nedá, jen zvednout veřejně ruku a vyšší plat si schválit. Za tři roky se sice tahle nepříjemná procedura bude velmi pravděpodobně opakovat, ale i tomu se dá vyhnout: najít si líp placenou práci.