Bojíme se, že ten člověk na pitevním stole není mrtvý, říká patolog Beran

Na lékaře, kteří mají hlavní působiště na pitevně, se díváme obvykle s jakousi směsí morbidní fascinace a lehké nedůvěry, která vychází z toho, že máme z jejich práce trochu strach. Bojíme se okamžiku, o kterém tušíme, že dříve nebo později přijde. Té chvíle, kdy se ocitneme v jejich péči.

MUDr. Michal Beran však mluví uklidňujícím hlasem, až se člověku mihnou hlavou jako na orloji všechny ty útěšně vyrovnané postavy ze známých filmů a seriálů, od rady Vacátka přes detektiva Columba až po Rudolfa Hrušínského z Vesničky mé střediskové. V jeho kanceláři v Nemocnici na Bulovce se každou chvíli rozezní svižný rock'n'roll s bluesovou harmonikou. To když mu zazvoní mobil. Na stole jsou vyrovnané staré desky Rolling Stones.

"Já jsem z generace, která byla rozdělená mezi Beatles a Stouny. Já fandil těm druhým. Od chvíle, kdy jsem na gymnáziu slyšel I'm a King Bee z jejich prvního alba, byl jsem do nich blázen. Sbíral jsem jejich desky, knihy, které o nich vyšly, všechno. A postupně jsem díky nim objevil blues."