Výchozí úvaha evropských zemí, kterými otřásly atentáty vykonané ve Francii i ty zmařené v Belgii, zní logicky: osmadvacítka chce, aby se na potírání terorismu více podílely i muslimské země, nejlépe ty arabské, protože zpravidla vědí více o prostředí, kde se rodí a odkud se šíří radikální islamismus. Jedna věc je však úmysl, ale jiná je možnost ho uskutečnit.
Spolupráce s arabskými zeměmi nemusí být snadná, i když vlády mnohých z nich mají dobré důvody, proč spolu s Evropou potírat islamistické radikály. Stejné země se však chtějí doma vyhnout obviňování, že se paktují se Západem, který dovoluje urážet karikaturami proroka Mohameda. Některé muslimské země už nyní požadují, že pokud Západ či Evropa chtějí potírat zdroje terorismu, jakým je například takzvaný Islámský stát na území Sýrie a Iráku, měly by se více angažovat přímo vojensky.
Něčemu takovému se Západ vyhýbá nejen kvůli výši možných vlastních obětí a reakci veřejnosti. Islamističtí radikálové by tak dostali propagandistickou munici pro tvrzení, že tu jde o tažení proti všem muslimům. Pokud se však Západ více přímo angažovat nebude, dopadne na něj druhá strana hole. Už nyní je slyšet, že například Turecko drží svou armádu na syrských hranicích, protože nevidí důvod, proč by jeho vojáci měli zastupovat ty západní.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
