Pátého června 2012 se ve sněmovně usídlila zvláštní stísněná nálada. Ještě nikdy poslanci nezažili, aby jim kolegu na schůzi přivezla policie z vyšetřovací vazby a aby ho tam svým hlasováním zase znovu poslali.
David Rath využil svého posledního parlamentního projevu beze zbytku. Věděl, že jej poslanci imunity zbaví − ale chtěl jim říct, že co se dnes stalo jemu, může potkat i kohokoliv z nich. Vynecháme-li vcelku pochopitelnou pózu "prvního politického vězně" a tomu odpovídající dramatický tón, stojí za to si Rathův projev přečíst i po třech letech.
Zbývá vám ještě 70 % článku
Nebo zkuste
předplatné bez reklam a s mobilní aplikací za 80 Kč.
Máte již předplatné?
Přihlaste se
