Zeman vyznamená i herečku, která se zapletla s StB. Podle svazků donášela na herce

Herečka Jitka Frantová Pelikánová, která 28. října dostane od Miloše Zemana státní vyznamenání, byla podle dokumentů archivu bezpečnostních složek spolupracovnicí StB. Manželka zesnulého novináře a politika Jiřího Pelikána, vedená pod krycím jménem Helena, podle dochovaných zpráv v 60. letech donášela na české divadelníky, například na Jana Wericha.

Bezpečnost ji dokonce několikrát vyslala do zahraničí, aby sledovala české exulanty. A její pracovníci si Pelikánovou ve svodkách pochvalovali jako oddanou a iniciativní spolupracovnici. "V archivu se dochovala jen část operativního svazku, z něhož vyplývá, že Jitka Frantová v roce 1961 souhlasila s nabídkou spolupráce se Státní bezpečností," potvrdil historik Petr Blažek z Ústavu pro studium totalitních režimů.

HN se pokoušely Pelikánovou, která momentálně pobývá v Itálii, kontaktovat na jejím e-mailu, oficiálním facebookovém profilu, telefonu i prostřednictvím Národního divadla, které v říjnu uvede její hru Moje pražské jaro. Bez úspěchu.

Herečka, která ovládá několik jazyků a dokázala se prosadit na mezinárodní divadelní scéně, se v 60. letech provdala za vysokého funkcionáře KSČ a ředitele České televize Jiřího Pelikána. Po událostech roku 1968 museli odejít do Itálie, kde požádali o politický azyl. Tehdy naopak pracovníci StB začali sledovat je, a v 70. letech jim dokonce do bytu v Římě poslali bombu.

Prezidentovi pochybnosti o minulosti herečky, která ho podpořila ve volební kampani, nevadí. Na jaře přitom právě kvůli údajné spolupráci s StB odmítl jmenovat profesorem docenta Karlovy univerzity Ivana Ošťádala. "Neexistuje žádný důvod pro přehodnocení stanoviska pana prezidenta. Paní Jitka Frantová Pelikánová si zaslouží úctu a pan prezident se těší na shledání při slavnostní chvíli ve státní svátek. O podpisu nemůže být řeč. Navíc, jistě je vám známo, že StB manžele Pelikánovy po 20 let pronásledovala," komentoval to prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček.

Komunistická tajná policie se o herečku začala zajímat na konci 50. let. A to především kvůli jejím kontaktům v pražském divadle Rokoko a známosti s dcerou Jana Wericha. "Cílem je proniknout do reakčních živlů, které pronikly do kolektivu divadla Rokoko, které je jednou z mladých pražských scén. Divadlo uvádí satirické politické hry, takže je nutné sledovat… aby nedošlo k závadovým tendencím," píše se v záznamech.

Vlastnoruční zprávy byly na konci 60. let zničeny, z dochovaných dokumentů ale vyplývá například to, že Pelikánová z návštěv u Werichových hlásila, v jakém je herec rozpoložení nebo že je vážně nemocný a čeká ho operace.

"Během spolupráce se projevila jako nanejvýše iniciativní, schopná plnit každý daný úkol. Je naprosto oddaná MV. … Podala řadu závažných zpráv, byla několikrát krátkodobě vysazena do Rakouska do emigrantských kruhů," píše se dále v dokumentech.

Při jedné z těchto cest měla kromě kontaktování konkrétních exulantů za úkol například i účast na sokolském sletu. "Byl to velký svátek, na který se sjížděli exulanti a krajané z celého světa. Vzhledem k osudům Sokola po únoru 1948 byly zahraniční slety také velkou protikomunistickou manifestací," vysvětluje Blažek, proč měla StB na sledování sletu zájem.

"V roce 1962 jí rozvědka navrhla možnost dlouhodobého vysazení do zahraničí, na schůzce byl tehdy přítomen příslušník rozvědky ze 4. odboru Jindřich Rys, krycím jménem Rovenský," dodal Blažek.

K tomu však nakonec nedošlo − herečka nechtěla opustit svou matku a především se bála o osud své kariéry. Bližší spolupráce dle záznamů skončila ve chvíli, kdy Frantová začala žít s Pelikánem. Vnitřní směrnice Státní bezpečnosti totiž zakazovaly, aby blízcí vysokých kádrů strany byli spolupracovníky.