Na úvod si dovolím dát drobnou radu politikům: podívejte se občas do statistik, může v nich být něco, čím byste se mohli pochlubit. Ministři spravedlnosti této možnosti v posledních letech příliš nevyužívali. A přitom se bylo čím chlubit, aspoň pokud jde o přísný postup vůči zločincům.

Trestní mašinerie jede na čím dál vyšší výkon. Před 10 lety řešily soudy průměrnou krádež 273 dní, v roce 2014 jen 163. Státní zástupci dotáhnou až do obžaloby 94 procent trestních stíhání za krádež, která začnou řešit; před 10 lety to bylo o pět procentních bodů méně. A hlas lidu, volajícího po přísnějším trestání pachatelů, byl vyslyšen. Zatímco v době schvalování nového trestního zákoníku odešel průměrný zloděj od soudu s 13měsíčním trestem odnětí svobody, nyní je to o čtvrtinu více. Obdobně by šla vršit čísla prakticky o všech typech kriminality a ukazatelích trestní represe.

Úkolem akademika, nota bene ekonoma, však není psát ódy na úspěchy vládních garnitur, ale upozorňovat na nepříjemné problémy. V čem je problém zde? Kvůli této vyšší efektivnosti a přísnosti se čím dál více plní věznice. A věznice jsou velmi drahé. Roční pobyt vězně přijde státní rozpočet řádově na 330 tisíc korun ročně. Ve studii, kterou nedávno vydal think-tank IDEA, analyzuji příčiny růstu počtu vězňů a modeluji, jak se bude počet vězňů vyvíjet, pokud se trestní politika nezmění.

Jen zvýšení trestů po roce 2009, o které se převážně zasloužil nový trestní zákoník, navyšuje počet vězňů o 2000 osob. Tři roky po amnestii se věznice naplnily akorát na svoji ubytovací kapacitu. Do budoucna může být hůř. Pokud se státní politika nezmění, bude za několik let ve věznicích chybět přibližně 2300 míst. Pokud stát tento problém vyřeší "jednoduše" výstavbou věznic, bude to nás daňové poplatníky stát stovky mi­lionů korun na investicích do věznic a následném provozu.

Zkrátka nic není zadarmo a tyto úspěchy v postupu vůči kriminalitě mají i své nemalé náklady. Otevírá se otázka, zda se v trestní politice nezašlo s přísností až příliš daleko a zda se i nadále vyplatí vydržovat tak velké − a do budoucna zřejmě čím dál větší − věznice. Soudy ať určitě jsou i nadále rychlé, státní zástupci ať dotahují obžaloby. Ale problém je v tom, zda se až příliš mnoho nežádoucího chování nekriminalizuje. Zda do vězení nechodí pachatelé i za skutky, které by se daly trestat levněji a efektivněji. Například poměrně významně plní věznice pachatelé, kteří opakovaně řídí auto v opilosti či bez řidičského průkazu. Těmto osobám je nutné zabránit, aby na silnici znovu vyjely. Ale je tím nejlepším řešením je poslat na půl roku do vězení? Nedosáhlo by se stejného a možná i dlouhodobějšího efektu třeba tím, že se jim zabaví auto?

Nákladnost českých přeplněných věznic vyniká ve srovnání s většinou západoevropských zemí. V Rakousku, Německu, Itálii či ve Francii je počet vězňů v přepočtu na obyvatele poloviční ve srovnání s Českem. I přesto tyto země rozhodně nejsou sužovány vysokou kriminalitou (v jediném mezinárodně porovnatelném měřítku − počtu vražd v přepočtu na obyvatele − si stojí podstatně lépe). Zkrátka jde to i jinak.

Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.

  • Veškerý obsah HN.cz
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Ukládejte si články na později
  • Všechny články v audioverzi + playlist