V té roli je už natolik zavedený, že kdyby se ocitl třeba v křížovce jako "nejpřísnější fotbalový kritik na šest", luštitelé by měli jasno: Luhový.

"Je to persona non grata českého fotbalu," vykřikoval o něm už někdy před dvaceti lety František Chvalovský, tehdejší předseda fotbalového svazu. Milan Luhový si rýpnul tu do něj a jeho prodělečných obchodů, tu do uvadající kariéry útočníka Horsta Siegla, jindy zase do nabubřelosti sparťanského šíbra Vlastimila Košťála.

Petr Rada se svého času mohl vzteknout, když si přečetl mínění někdejšího spoluhráče Luhového, že si kvůli své malé postavě jen stěží někdy vydobude respekt, který by mu měl coby reprezentačnímu kouči náležet.

Jindy zase Luhový vykrákal za pačesy Milana Baroše, že svým hejskovstvím zmařil příliš brzy talent, jaký se v zemi jen tak neurodí. A dříve než mnozí jiní také rozpoznal, že někdejší trenér reprezentace Ivan Hašek není žádný spasitel českého fotbalu, ale jen užitečná loutka v rukou Aleše Hušáka, tehdy šéfa Sazky.

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se