Recenze: V romantickém filmovém dramatu Brooklyn září rusé vlasy irských žen

Na tři Oscary nominovaný britsko-irsko-kanadský retrofilm Brooklyn, který dnes vstupuje do českých kin, svým tématem zdánlivě nepřesahuje rámec nostalgického ženského (melo)dramatu.

Bezprostřední citlivý výkon herečky irského původu Saoirse Ronanové i podmanivá vizuální stránka jej ale povyšují na inteligentní, emotivně silné a přitom nesentimentální romantické drama. Britská akademie filmového a televizního umění dokonce Brooklynu udělila cenu za nejlepší loňský britský snímek.

Příběh zasazený do roku 1952 vypráví o mladičké zmatené irské imigrantce, jež opouští rodné městečko Enniscorthy na jihovýchodě země a s nadějnými vyhlídkami odplouvá do New Yorku, kde má šance získat lepší vzdělání i zaměstnání.

V Brooklynu se do ní zamiluje mladík z italské rodiny, dívka je ale tragickými rodinnými okolnostmi donucena vrátit se domů. Tam potká nejen novou lásku, ale otevírají se před ní i nové možnosti uplatnění, které zde před odchodem neměla.

Filmové adaptace oceňovaného románu irského autora Colma Tóibína z roku 2009, rodáka z Enniscorthy, se ujali uznávaný britský spisovatel a scenárista Nick Hornby a irský režisér John Crowley. Výsledkem je příběh, který se tematicky liší od tradičních filmů o Evropanech a zejména o Irech přesídlujících ve dvacátém století do Ameriky.

Nezamýšlí se tolik nad sociálními otázkami, jako třeba drama Andělin popel Alana Parkera z roku 1999, situovaný do chudinské čtvrti irského města Limerick, a dokonce ani milostný trojúhelník není hlavní hybnou silou Brooklynu.

V romantickém dramatu Brooklyn září rusé vlasy irských žen

Dalších 9
fotografií

Jde o velmi osobní a intimní film. Prozkoumává osamocení, stesk po domově a bolest i pocity viny dívky, která v zemi předků zanechala své milované. Zároveň se však před ní otvírá vzrušující budoucnost spojená s prvními dospělými kroky, s prvními láskami i s jistou emancipací.

Hlavní aktérka tak neřeší pouze dilema, jakého muže si vybrat. Její vnitřní konflikt je zásadnější: "poameričtěná" mladá Irka, rozpolcená v paralelních životech, nakonec musí volit mezi dvěma odlišnými světy na opačných stranách oceánu a svým postavením v nich.

Středobodem filmu je představitelka hlavní role Saoirse Ronanová, které po právu patří jedna ze tří oscarových nominací, jež Brooklyn získal − snímek je dále nominován v kategoriích nejlepší film a nejlepší adaptovaný scénář. Kamera často v detailních záběrech snímá její krásnou klidnou tvář, z níž lze vyčíst subtilní letmé závany protikladných emocí i vlastností: radost i zármutek, důvěru i ostražitost, zranitelnost i odhodlání, nevinnost i svůdnost.

To, že rusé vlasy irských žen a zelená tráva smaragdového ostrova vytvářejí na plátně působivý kontrast, filmaři dobře vědí od dob technicolorového snímku Tichý muž z roku 1952 od režiséra Johna Forda.

Obrazové pojetí ve filmu Brooklyn ale s tonalitou a kontrastem barev nepracuje prvoplánově, je v souladu s dívčiným proměnlivým vnímáním jejího okolí i osobnostním vývojem.

Rovněž vizuálně je tak drama rozděleno do tří pomyslných kapitol. První, jež se odehrává v Irsku před dívčiným odjezdem, využívá sychravě tlumené barevné tóny. Druhá část, sledující hrdinčin pobyt v Brooklynu, je barevně pestřejší a zářivější. A třetí dějství, jež se vrací opět do Irska, je již zahaleno jasnějším světlem, byť se odehrává na týchž místech.

Bez ohledu na několik líbivě přislazených scén vzniklo elegantní a kultivované drama, jímž probleskují teskné, ba přímo tragické momenty, ale i britsky ironický humor. A které se navzdory své starosvětskosti i dobovému ukotvení nepřímo dotýká také výsostně aktuálního tématu v epoše novodobého "stěhování národů".