Česko­-čínsko-ruská unie?

Naše zahraniční politika, zejména ta hradní, začíná být celkem průhledná a na jedno brdo. Již druhý prezident v řadě odmítá, zesměšňuje, relativizuje, zpochybňuje, uráží a boří cokoliv, co přichází ze Západu, od USA nebo EU. Odmítá "diktát z Bruselu" a "tlak z USA", ale zato více než nadrženě a ochotně otvírá své lůno pro Rusko a Čínu. Servilita a pionýrsky nadšenecké vítání čínského prezidenta zde nemělo od roku ´89 obdoby. Ani při návštěvě Clintona, Bushe, ani za Obamy neprobíhala taková šaškárna. Jediné, co chybí, jsou pionýrské košile a šátky. Hlavní zástupce svobodného a demokratického světa, americký prezident, zde nebyl vítán obřími vlajkami, protože je to prostě trapné. Pokud to takto mají Číňané rádi, proč ne. Ale člověk se trošku musí podivit nad psychologickou zvláštností režimu, který si nechá vydláždit cesty potěmkinovským davem, svým komparsem a pak z toho má radost, jak mu onen kompars tleská. Jen těžko si představit, že by podobné obskurní divadlo mohlo vzniknout za Havla. Možná v nějaké jeho absurdní hře.

Že jsou Čína nebo Rusko veliké? To se budeme dvořit všem velikým? Vždyť velcí jsou i USA nebo Německo! A pro nás mnohem mnohem výraznější partneři. Přesto se jim lísat nemusíme − nikdo to po nás totiž nechce. Partnerství na podbízení založit nelze. Partnerství lze vybudovat jen na vzájemném respektu, rovné směně a učení se od sebe (včetně oboustranného napomínání). A ne že nám zde bude čínská ambasáda oficiálně napomínat ministra kultury kvůli jeho názorům.

Takto přece rovnocenné vztahy nevypadají. Když blízký spolupracovník minulého prezidenta Klause vydal knihu, kde přímo viní z teroristických útoků na dvojčata a Pentagon samotné USA, řekl někdo z USA něco? Dostali jsme diplomatickou noticku, zchladly naše obchodní styky, snížily se investice, zanevřelo na nás USA? Ne. Tak jakýpak tlak či diktát?

A právě zde spočívá tajemství: EU a USA kritizovat otevřeně lze, protože si to mohou dovolit, Rusko, Čínu se bez následků kritizovat nesmí, po kritice hrozí msta. Takže jsme v situaci, kdy tam, kde máme plnohodnotný vliv, cítíme diktát, a naopak tam, kde žádný vliv nemáme, cítíme fascinaci a příležitost. Tomu se říká perverze.

Pokud je v České republice nějaký tlak či diktát, pak z Východu. Je to podobné situaci, kdy zloděj křičí: chyťte zloděje. A to se často stává, že to, čím člověk sám trpí, vidí v jiných. Třeba jako když hlavní opinionmaker Zeman křičí "pozor na opinionmakery". Když elita Zeman a jeho mluvčí křičí "pozor na elity". Nebo když hnědnoucí Hrad z hnědnutí viní humanisticky laděnou oponenturu.

A propos, buď se cosi fašizuje, nebo se to sluníčkuje. Obojí ale jaksi nejde.

Pod tlakem navíc není národ, ale z nějaké příčiny Hrad. Trochu mi to připomíná mé zděšení, když nám ve čtvrté třídě prvního stupně vtloukali do dětských hlav, že vše dobré je ze socialistického bloku a vše zlé ze Západu. Zděšení proto, že jsem si tenkrát jako malý kluk říkal, jak to musí být hrozné pro dospělé lidi žít v takovém průhledném systému lží. Přece na tom Západě něco dobrého být musí a na Východě zase něco, aspoň něco, špatně. Vždyť už z těch Hvězdných válek dítě ví, že nic není čistě dobré a nic není čistě zlé. Po generaci se dostáváme pomalu do podobné situace. Jediné, co se nesmí kritizovat, nýbrž jen obdivovat, je polototalitní Východ. Ještě pár let tohoto přešlapování, a uvízneme v zemi nikoho, jak se to povedlo některým nešťastným zemím mezi Ruskem a EU.

Už v roce 2014 jsem na tomto místě na toto téma psal (a mnozí se mi smáli): Rusko činí kolem tří procent našeho exportu, Čína procento jedno. Má cenu kvůli těmto čtyřem procentům měnit ráz Česka? Zhoršit kvůli nim vztah se zbývajícími 96 procenty našich vývozců? Ideologie stranou, toto je nemoudré i z čistě hokynářského pohledu. Nemám nic proti obchodu s Čínou či Ruskem.

Obchodovat ano. Lísat se ne. A už vůbec ne nechávat si (skrze našeho prezidenta republiky) do hlavy sypat jejich antievropskou a antiamerickou ideologii.