Výsměch Praze není namístě

Sleduji Petra Honzejka jako uvážlivého komentátora se smyslem pro politický idealismus i realismus. Proto mne zamrzel jeho výsměch řešení situace ve vedení hlavního města v článku "Pražská fraška: Stropnický za giga".

Při nástupu do pozice náměstka pro územní rozvoj jsem si položil základní otázky: jak zarazit kšefty s pozemky, rozrůstání města do krajiny a nákladnou výstavbu veřejné vybavenosti, která nové developmenty provází. Prosadil jsem promyšlená opatření. Nově je posuzován veřejný zájem u změn zemědělské půdy na stavební parcely a rozhodnutí jsou odůvodňována. Jedním z nových závazků je nyní, po obnově koalice, vznik mapy deficitů infrastruktury, která bude závazným podkladem pro umísťování staveb: podmíní rozsáhlejší developmenty výstavbou škol, školek atd. na náklady investora. Město ušetří. To je ten troublemaking, o němž píše Honzejk? Ne, to je naopak konkrétní vize. Zbylé body, které umožnily koalici obnovit, jsou: šest set milionů ročně na sociální bydlení, dvě procenta z každého investičního rozpočtu města na umělecká díla ve veřejném prostoru, projekt konverze Nákladového nádraží Žižkov na kulturně-vzdělávací centrum a odkoupení objektu Kliniky. Nabídli jsme programové cíle místo prestiže. S řešením nepřišli ani političtí matadoři, ani manažeři, ale zelení, Praha udělá několik rozumných rozhodnutí a posune se blíž k západním metropolím. Výsměch proto není namístě.