Práce z domu nemá být za odměnu

Za nudu v práci žaluje čtyřiačtyřicetiletý Frederic Desnard z Paříže bývalého zaměstnavatele zhruba o tři sta tisíc eur. Čtyři roky prý strávil ve firmě, která si nevšímala, jestli vůbec něco dělá, a nakonec prý ani nemusel chodit do práce. S trochou nadsázky se dá říci, že obdobné žaloby se mohou chystat i na české firmy. Podle chystané novely zákoníku práce by měly zajistit, aby zaměstnanci nebyli stresovaní. Syndrom totální nudy by do této kategorie docela dobře zapadal.

Ale vážně: novela zákoníku práce nakonec nebude tak přísná, jak ministerstvo práce původně navrhovalo. Především se zmírnila pravidla pro home office, tedy pro práci z domu, o kterou mají zaměstnanci podle průzkumů dlouhodobě velký zájem. Práce z domu má ale v české společnosti stále pověst něčeho, u čeho se člověk tak nějak "fláká", a navíc ho za to ještě někdo platí. I proto doporučení šéfů pro ty, kteří požadují home office, často zní: Buďte proaktivní, víc než kolegové. Což se dá přeložit jako "pracujte víc a my vám možná dovolíme ,luxus' práce na vlastní židli a u vlastního stolu". Zatím bez toho, že by se zaměstnavatel nějak podílel na nákladech za energie či na vybavení domácí kanceláře. I to by snad měla novela zákoníku práce změnit.