Vše o... globálních hodnotových řetězcích

Globální hodnotové řetězce (GVC) představují koncept, jehož cílem je pochopit vazby a závislosti mezi pracovní silou, spotřebiteli, firmami a institucemi na globální úrovni. Představte si například svůj mobilní telefon. Je velmi pravděpodobné, že byl smontován v Číně. Součástky však pravděpodobně pocházejí i ze států jihovýchodní Asie, Evropy nebo třeba Izraele. Důležitou součástí mobilního telefonu je i technologie a značka pocházející například ze Spojených států. To vše pak ovlivňuje konečnou cenu výrobku.

Globální hodnotové řetězce se objevují v různých odvětvích, narazit na ně můžete nejen v elektronickém, ale i v automobilovém, potravinářském či chemickém průmyslu. Tyto řetězce se navíc mnohdy prolínají. Obrovskou roli v GVC hrají služby. Finanční služby či logistika jsou součástí snad všech řetězců, služby však zahrnují i další činnosti jako výzkum a vývoj, design či marketing.

Cílem konceptu globálních hodnotových řetězců je tedy zmapovat tyto "toky" a zjistit, z jakých zemí (či odvětví) tato přidaná hodnota pochází. A co vlastně ona přidaná hodnota je? Přidaná hodnota je v podstatě zvýšení hodnoty zboží či služby v každé fázi produkce. V případě mobilního telefonu je nejvyšší přidaná hodnota spojena s činnostmi, jako je vývoj, design či tzv. branding (tvorba značky), obecně tedy s těmi procesy, které jsou náročné na vysoce kvalifikovanou pracovní sílu. Naopak nejnižší přidaná hodnota je spojena právě s konečnou montáží výrobků. Přidaná hodnota tak do značné míry ovlivňuje to, jaké přínosy či rizika pro jednotlivé země, regiony, firmy nebo pracovníky zapojené do těchto řetězců plynou.

Česká republika je malá, exportně orientovaná ekonomika. Podíl exportů na HDP patří k jedněm z nejvyšších na světě a stejně tak i míra zapojení do GVC. Naše exporty zahrnují přes 40 procent přidané hodnoty ze zahraničí. Měly bychom se tedy zaměřit na aktivity s vyšší přidanou hodnotou, které logicky vyžadují vysoce kvalifikovanou pracovní sílu. Cílem by však nemělo být pouze zvýšení tvorby přidané hodnoty. Důležité je i to, kdo tuto hodnotu "kontroluje", tedy kdo rozhoduje o tom, zda se v Česku postaví výzkumné, či "pouze" logistické centrum. V neposlední řadě je nutné sledovat, kdo tuto přidanou hodnotu získává. Mezi zeměmi EU patří totiž čistý odliv peněz k HDP v České republice k těm nejvyšším. Což souvisí s tím, že téměř polovina průmyslové výroby v ČR je pod zahraniční kontrolou.

Podle některých názorů jsou globální hodnotové řetězce jen další módní pojem. Jedním z důvodů, proč se globální hodnotové řetězce rozšířily z odborných článků i mezi politiky, je skutečnost, že jsou nově data o přidané hodnotě dostupná v mezinárodním srovnání (např. OECD). A k čemu lze tedy konkrétně tyto poznatky využít? Například k hodnocení dopadů přímých zahraničních investic na přidanou hodnotu, zaměstnanost a příjmy v konkrétním regionu. Hodnotit dopad přímých zahraničních investic jen podle nově vytvořených pracovních míst je totiž přinejmenším krátkozraké.