V Drážďanech vystavují sochu gorily i anomálie lidských těl, expozice zkoumá kořeny rasismu

Prostory drážďanského domu umění Lipsiusbau jsou zaplněné sotva z poloviny, přesto jsou plné. Na fragmentech ze sbírek drážďanských uměleckých a etnografických muzeí kurátor výstavy nazvané Měření podlidí Wolfgang Scheppe demonstruje, jak se v minulosti na základě vizuálních odlišností utvářelo pojetí domácího a cizorodého, civilizovaného a primitivního.

Jinakost dříve snadno vedla k vyčleňování ze společnosti. Vědecké pokusy o typizaci ras zase vyústily do rasistických představ běžných lidí. Snad aby i dnes nesmírně živé téma nepůsobilo jako propaganda, autor výstavy jednotlivé exponáty příliš nekomentuje, většinu z nich nechává promlouvat samu za sebe.

U vchodu na výstavu na sebe strhává pozornost monumentální socha francouzského sochaře Emmanuela Frémieta Gorila odvlékající ženu z roku 1887. Ilustruje, jak se dobový zájem o darwinismus zvrhl v mechanické teorie rasového boje.

Příběh sochy stojí za převyprávění. Její autor byl od poloviny 19. století populární jako tvůrce zvířecích figur, nejčastěji ochočených domácích mazlíčků. Vyškolil se však u ilustrátora přírodovědných knih, pohyboval se ve světě zoologických sbírek, získal skvělou znalost zvířecí anatomie i paleontologie.

Když se ve Francii poprvé objevilo v lihu naložené tělo gorily, dokázal tento exponát transformovat v nadživotní plastiku Gorila unášející černošku. Psal se rok 1859 a sám Frémiet přiznával, že ho vedle těla opočlověka inspiroval právě publikovaný Darwinův spis O původu druhů. Gorila unášející černošku zpodobňovala opici a bezvládné, snad mrtvé lidské tělo. Dílo sochař přihlásil do pařížského Salonu, ale porota ho odmítla: prý bylo příliš násilné, se sexuálním podtextem. Díky bohatému přímluvci se sochu podařilo vystavit za oponou u vstupu do Salonu. Zde ji viděl i Charles Baudelaire, který přiblížil jádro kontroverznosti díla: "Tady nejde o to, že ji gorila sežere, ale že ji znásilní."

Primitivní samec zmocňující se ženy z nadřazené rasy byl a stále je oblíbenou rozbuškou rasistických ideologií − od orientalistických maleb 19. století po současné zpravodajství o uprchlické krizi. Jako téma metaforické a ideologické ho chápal i sochař Frémiet. V reakci na prusko-francouzskou válku roku 1872 vytvořil sochu Gorila odvlékající Venuši Mélskou a z roku 1887 pochází varianta konečná, kterou lze momentálně vidět v Drážďanech.

Gorila v ní získala méně zvířecí podobu. Její obětí již není černoška, ale zuřivě se bránící nahá běloška. Socha byla tentokrát na pařížském Salonu vystavena a její autor vyznamenán čestnou medailí. Gorila odvlékající ženu je známa z řady dalších odlitků, ale i z fotografií, rytin, karikatur.

S lidskou povahou bývá spojována potřeba vše systematicky uspořádat. Tato činnost může vést k znejisťujícím výsledkům, jak ukazuje i nejrozsáhlejší exponát výstavy, obsedantní obrazový archiv drážďanského etnologa a antropologa Bernharda Strucka. Ten strávil léta výzkumem jiných ras − fotografováním a měřením jejich těl, ale i sbíráním a tříděním fotografií různých neobvyklých lidských morfologií. Na stovkách jeho kartotéčních listů jsou různé rasové typy, bílí výzkumníci obklopení pygmeji, preparování lidoopů, albíni, dvojhlavá telata, deformované nohy čínských dívek a tisíce dalších výjevů, jakýsi slovník zatím neuspořádaného jazyka.

Ten se vyjevuje v dalších antropologických exponátech − v sádrových odlitcích jedinečných tváří, měnících se v pouhé taxonomické vzorky, v praktických vzornících barevných odstínů lidské pleti nebo na fotografiích ředitele drážďanského etnologického muzea Michaela Hesche, jenž toužil proniknout k pravidlům vzniku ideální rasy studiem dvojčat.

Vedle nich působí ostatní umělecké projekty na výstavě jako pouhé komentáře ke skutečnostem, které snad ani komentovat není třeba. Dílo Manipulace kultury italského umělce Fabia Mauriho pracuje s kultem těla v meziválečné fašistické estetice a projekt současného umělce Gerta-Jana Kockena těží z fenoménu "židovského porcelánu", který v dobách pruského krále Fridricha II. sloužil jako forma zdanění židovských občanů.