Obchod v pražském Doxu vyvěsil studentské šperky a oděvy, které jsou na prodej

Prostor, hmota či architektura nejsou termíny, které by si člověk automaticky spojil se šperkem a oděvem. Pro dvojici designérek Evu Eisler a Liběnu Rochovou jde ale o zásadní témata jejich tvorby. A ke stejnému způsobu uvažování obě čtyřiašedesátileté autorky vedou také své studenty na pražské UMPRUM.

Jejich ateliéry, takzvaný K.O.V. pod vedením Eisler a Design oděvu a obuvi Liběny Rochové, se nyní rozhodly své přístupy poprvé konfrontovat. Výsledek je k vidění na výstavě nazvané Ty a já v pražském Centru současného umění Dox.

Zasazením do prostoru galerijního obchodu zvaného Dox by Qubus i množstvím vystavených artefaktů jde o přehlídku spíš komorní. Přesto ilustruje, v čem tkví síla obou žen i jejich studentů. Deset modelů, které visí na jednoduchých konstrukcích, doplňují či dotváří tu více, tu méně avantgardní šperky.

Žádný ze studentů se neomezuje funkčností, většina šperků přejímá roli objektů přirozeně přirostlých k oděvům, které ani zdaleka nejsou drobné či nenápadné. Naopak: zvoleným tvaroslovím i výraznou velikostí na sebe strhávají pozornost.

Obchod v pražském Doxu vyvěsil šperky a oděvy, které nejsou na prodej

Dalších 12
fotografií

Silný dojem zanechává především rustikální kolekce Kateřiny Plamitzerové. Mladá absolventka Ateliéru designu oděvu a obuvi ráda pracuje s tradičními materiály, jako jsou len a bavlna, a její oděvy jako by vzdáleně připomínaly horké léto české vesnice 19. století.

Jako pandán k těmto syrovým oděvům kurátoři zvolili výrazné šperky Markéty Kratochvílové, Tomáše Béma a Gabriely Hájkové. Kratochvílová, která na sebe upozornila nonkonformní sérií intimních doplňků na tělo Enfant Terrible, připomínajících spíš kousky spodního prádla, na výstavě svým sebevědomým masitým šperkem podtrhuje styl Plamitzerové.

Deset modelů vystavených v obchodu Doxu v zásadě velice přesně ilustruje, jaká je aktuální situace v designu šperků a oděvů. Nemá jasně daná pravidla, ohraničení nebo limity. Mladí návrháři volně přebíhají mezí inspirací z minulosti a fascinací možnostmi moderní technologie. Využívají všech dostupných příležitostí, nebojí se recyklovat klasiku ani provokovat pikantními nápady.

Vtipem a ironií pulzuje například šperk Pavla Lišky v podobě elektrických zásuvek, zatímco dekadentně drzý svršek Karolíny Juříkové z kolekce Utopia podtrhuje, jaký nadhled mají designéři.

Další autorka Kateřina Michálková vytvořila hliníkový šperk, jenž odkazuje na minimalismus v architektuře. Na výstavě visí na šedivém kabátu z polyamidu od Karolíny Karpíškové. Ta reinterpretovala práce slavného rakouského návrháře Helmuta Langa, proslulého decentním a na pohled nenápadným stylem.

Výrazná je naopak kompozice dvojice Filip Jakab a Veronika Muráriková. Tato studentka Evy Eisler, na pohled silně ovlivněná způsobem uvažování své vedoucí, jako materiál zvolila odolnou ocel. Tu zpracovala do strohého, ale o to mohutnějšího pásku, jenž připomíná jakýsi moderní nedobytný pás cudnosti. Jakabovy éterické, blankytně modré šaty jsou pak volené jako absolutní kontrast, který těžký šperk odlehčuje.

Na výstavě Ty a já tak největší dojem dělá právě to, jak mladí návrháři dovedou spolupracovat. Z prolnutí myšlenkových přístupů dvou různých ateliérů vznikl projekt, který mladému českému designu dodává potřebné sebevědomí.