George Benjamin: „Opera je nejdojemnější umělecká forma. Hluboce, hluboce mě zasahuje“

Nedílnou součástí Pražského jara je od roku 2022 programový blok Prague Offspring, který se zaměřuje na současnou vážnou hudbu. Za tři roky v rámci tohoto programu vzniklo už 34 nových skladeb a letošní ročník nebude výjimkou – zazní pět světových premiér od českých a slovenských autorů.

Letos také startuje tříletá rezidence německého souboru Ensemble Modern, který patří k předním světovým tělesům zaměřeným na intepretaci současné hudby. Během 45 let své existence spolupracoval mimo jiné se Stevem Reichem, Györgym Ligetim nebo Frankem Zappou. Společně s Ensemble Modern dorazí na festival i významný britský skladatel a dirigent George Benjamin. Festival uvede dvě jeho skladby: instrumentální At First Light a operu Into the Little Hill, kterou bude autor také osobně dirigovat.

„Mám obrovskou radost, že mohu být rezidenčním skladatelem letošního ročníku Prague Offspring, protože velice dobře vím, jak důležitou pozici zastává festival Pražské jaro doma i ve světě,“ říká George Benjamin. „Byl jsem v Praze naposledy před mnoha lety a moc rád na tu návštěvu vzpomínám, už jen proto, že jsem velkým fanouškem české hudby, zejména Janáčka!“ 

Ze svého katalogu jste pro koncerty v Praze vybral At First Light a operu Into the Little Hill. Můžete nám je trochu představit?

At First Light je raná skladba pro 14 instrumentalistů. Složil jsem ji v roce 1982, bylo mi tehdy dvaadvacet. Skladbu jsem věnoval slavnému britskému souboru London Sinfonietta, přičemž její název odkazuje na stejnojmennou majestátní malbu anglického romantického malíře Josepha Mallorda Williama Turnera. Originál obrazu je uložený v Tate Gallery v Londýně. Na to, jak úsporně je namalován, překvapuje celou škálou zářivých barev a odstínů. V podobném duchu jsem se i já pokusil vytvořit s malým ansámblem velký symfonický zvuk. Into the Little Hill, dílo inspirované slavnou pověstí o Krysařovi, je naše první společná opera s britským dramatikem Martinem Crimpem, se kterým spolupracuji posledních dvacet let. Z celkem čtyř mých oper je tato nejskromnější co do rozsahu, trvá asi jen 40 minut. I v tomto případě je dílo instrumentováno pouze pro nějakých 16 hudebníků a dvě zpěvačky, sopranistku a altistku, které ovšem zastávají celou řadu rolí: obyvatelstvo městečka Hameln, tamní matky, starostu, jeho ženu a dítě. Celý příběh se v našem podání vypráví poněkud nezvykle, nicméně – alespoň doufám – srozumitelně. Obě skladby jsem vybral proto, že mám pocit, že dobře vystihují podstatné aspekty mé tvorby.

Jaké aspekty máte na mysli?

Páni, co na to říct? Snad jen, že každá má skladba má svou určitou dynamiku, dramatičnost, zvukovou barevnost, harmonii s hmatatelnými odstíny… Jak to jen pojmenovat? Emoční, výrazový aspekt. Ale nechtějte po mně, abych přímo popisoval svoji hudbu.

V rozhovorech často zmiňujete, že jste o operním žánru přemýšlel od dětství. Co vás na něm tak mocně přitahuje? 

Tolik věcí! V první řadě považuji operu za nejdojemnější uměleckou formu. Neumím přesně říct proč, ale hluboce, hluboce mě zasahuje. Když slyším některá z děl, jež mám rád, a jsou dobře zahraná, působí to na mě víc než cokoliv jiného. Od toho se odvíjí vše ostatní: zajímá mě lidský hlas, mám rád zpěváky, rád pro ně komponuji, miluji myšlenku, že skrze zpěv lze vyjádřit tolik životních zkušeností, celou tragiku lidského údělu. Je to úžasné. A fascinuje mě též propojení hudebních nástrojů s hlasem. Psaní oper mi také dává možnost vytvářet velká, hodinu, hodinu a půl trvající díla, což je v koncertním provozu, pokud zrovna nejste Mahler, skoro nemožné či přímo nežádoucí. Ještě musím dodat, že miluji divadlo, a to odjakživa. Mám rád zkoušky a celý ten proces, který vede až k provedení opery či divadelního představení. A v neposlední řadě miluji spolupráci s Martinem Crimpem. Asi už jste pochopil, že na opeře není nic, co bych neměl rád! Jsem jejím obrovským fanouškem. 

Pražské jaro

„Co může být krásnější než mít rodinu a žít hudbou?“ říká respektovaná houslistka Lisa Batiashvili

25. 4. 2025 ▪ 6 min. čtení

Z mnohých recenzí a rozhovorů vyplývá, že vaše spolupráce s Martinem Crimpem je jedinečná a pro vás bytostně důležitá. Když se ale podíváme na Crimpovy texty, najdeme v nich spoustu ponurých motivů. Jeden z nejvýraznějších je odcizení, což se například projevuje tak, že postavy o svých vlastních pocitech zpívají ve třetí osobě. Atmosféra jeho děl je neutěšená a zlověstná. Násilí je přítomné explicitně i implicitně. První slova, která zazní v opeře Into the Little Hill, jsou – „zabte je, kousají; zabte je, kradou“. Čím jsou pro vás jako umělce tyto temné aspekty tak inspirující?

Nejprve bych se zastavil u slova odcizení, nemám ho moc rád. V angličtině připomíná něco agresivního a negativního. Já je ale vnímám v rovině oddělení operního textu od textu divadelního, od toho, který známe z her, filmů a koneckonců prostě z mluvené řeči, z jazyka. Je totiž nutné se ptát, proč postavy zpívají. Co jim dovoluje zpívat? Proč není jiná možnost než vyjádřit se zpěvem? A ta podivnost, která vyvěrá z Martinových textů, z jeho formy, syntaxe, jazyka, na mě působí jako elektrický proud. Díky tomu můžu psát hudbu. Je to právě nekonvenční, zvláštní podoba jeho textů, kterou považuji za tajemnou přísadu naší inspirativní spolupráce. 

Ano, jeho díla jsou plná temnoty a násilí. Stejně jako svět, ve kterém žijeme. Jenže to není všechno. On pracuje s celou paletou barev, nejen s těmi temnými. Velkou roli v jeho textech hraje láska a vášnivá stránka naší existence, skrze niž dokážou jednotlivé postavy spatřit svět plný umění a krásy. Opera má v sobě mohutný potenciál pro zpracování něčeho tragického, něčeho problematického, náročného a existenciálního. A v divadle, v opeře zvlášť, potřebujete drama. Pro mě je drama nezbytné. Potřebuji seriózní, hluboká témata. A taková témata si vyžadují i temnou, odvrácenou tvář. 

Ensemble Modern

Foto: Wonge Bergmann

Zatímco v Into the Little Hill a v dalších operách hledáte inspiraci v textech, v případě skladby At First Light jde o obraz z 18. století. Jsou pro vás externí mimohudební podněty důležité?

Extrémně. Hudba je nejabstraktnějším uměním ze všech a může ztvárnit cokoliv. Od vůní, doteků až po zrakové vjemy. Ty nejsložitější filozofické koncepty i zcela jasné, hmatatelné objekty či ideje. A právě u hudby začínám. Jsem fascinován vším, co se týká jí samotné: tedy notovými výškami, časem, frázemi, harmonií, témbrem, rytmem. A to i u opery. Vše, co je mimohudební, mi přichází na pomoc až později. Když začínám pracovat na nové opeře, není to tak, že bych vzal slovo a k němu našel notu. Je to více o technice, která vězí ve vztahu mezi námětem a hudebním materiálem.

Ensemble Modern, který se nově stává rezidenčním ansámblem Prague Offspring, je určitě ideální soubor pro splnění všech vašich interpretačních nároků.

Je to bez debat jeden z nejlepších ansámblů zaměřených na interpretaci soudobé hudby. Poprvé jsem s nimi spolupracoval před 34 lety. Byla to tehdy pro mě velká radost a čest. Něco mezi námi zajiskřilo a tohle napojení trvá dodnes. Obdivuji především jejich zápal pro detail a neuhasitelnou energii, kterou ze sebe dokážou během koncertů vydat. Věnoval jsem jim mnoho svých skladeb. Into the Little Hill je jednou z nich.

Prague Offspring

Koncerty, workshopy & besedy

Ensemble Modern, George Benjamin – skladatel, dirigent, DOX+, 30. a 31. května