Klavírní festival Rudolfa Firkušného a hudba z obou stran železné opony

Od roku 2014 již neodmyslitelně patří k Pražskému jaru jeho „podzimní sourozenec“, který dostal jméno po vynikajícím českém klavíristovi Rudolfu Firkušném. Také letos se – od 8. do 13. listopadu – otevřou brány Dvořákovy síně Rudolfina, aby se zde rozezněl klavír pod rukama špičkových českých a světových pianistů.

Poprvé se na Klavírním festivalu Rudolfa Firkušného představí třicetiletý Kanaďan Jan Lisiecki v recitálu nazvaném Preludia, s nímž slavil úspěchy v newyorské Carnegie Hall, milánském Teatro alla Scala nebo v pařížském Théâtre des Champs-Élysées.

Druhý večer bude patřit vítězce Chopinovy klavírní soutěže ve Varšavě Julianně Avdějevě a jednomu z nejoriginálnějších skladatelů 20. století Dmitriji Šostakovičovi. Padesáté výročí skladatelova úmrtí si v roce 2025 připomíná celý hudební svět.

Festivalový debut čeká také Karla Košárka a jazzového pianistu Jiřího Levíčka v programu s podtitulem God Bless American Jazz. Vzrušující výlet do americké hudby vyvrcholí skladbou pro dva klavíry s názvem Points on Jazz legendy Davea Brubecka.

Závěr festivalu pak bude patřit jednomu z nejoriginálnějších světových klavíristů současnosti Arkadiji Volodosovi, jenž předvede své mistrovství v introspektivních dílech Franze Schuberta a Roberta Schumanna a svou bezprecedentní techniku ve vlastní virtuózní úpravě Uherské rapsodie Franze Liszta.

Pro koho to je, soudruhu?

Tuto otázku položili čtyřiačtyřicetiletému Šostakovičovi jeho kolegové, když na zasedání Svazu sovětských skladatelů prezentoval 24 preludií a fug. Cyklus komponovaný nikoliv jako „hlas lidu“, ale jako hluboká, intimní zpověď napsal skladatel v době vrcholícího stalinismu. 

„V roce 1950 odjel do Lipska, kde se zúčastnil oslav věnovaných dvoustému výročí úmrtí Johanna Sebastiana Bacha a byl také členem poroty první Bachovské soutěže. Jednou ze soutěžících byla i Taťjana Nikolajeva, která hrála Bachův Dobře temperovaný klavír. Šostakovič byl jejím vystoupením tak unesen, že hned po svém návratu domů začal pracovat – po vzoru Bacha – na cyklu 24 preludií a fug,“ vypráví o vzniku výjimečného díla klavíristka Julianna Avdějeva. Na Firkušného festivalu z tohoto ikonického cyklu, který má na svém repertoáru jen několik interpretů a interpretek na světě, zahraje vybrané části. „Bylo to velmi těžké rozhodování, protože celkem jde o téměř dvě a půl hodiny hudby. Nakonec jsem zvolila preludia a fugy, které podle mě odhalují různé stránky Šostakovičovy osobnosti, a to i takové, které byste u něj úplně nečekali: něhu, vřelost a ničím nezkalené pocity štěstí,“ říká klavíristka. 

Jaký vlastně byl Šostakovič, ten vášnivý fanoušek leningradského fotbalového klubu Zenit? „Perfekcionista nejen v hudbě, ale i v životě,“ řekla kdysi jeho dcera Galina. „Pečlivě a pravidelně například seřizoval všechny hodiny v domě, aby byly synchronizované. A také kontroloval fungování pošty tím, že sám sobě posílal dopisy.“ 

PRAŽSKÉ JARO

Můžete žít báječný život, když pochopíte, kdo jste jako člověk a kdo jako umělec

7. 11. 2025 ▪ 5 min. čtení

„Chemik z Kanady“, jak jej kvůli skromnému, nenápadnému vzhledu nazval zase filozof Isaiah Berlin, byl ovšem schopen předstoupit i před třicetitisícový dav a zahrát v Madison Square Garden Scherzo ze své Páté symfonie. I takový byl Šostakovič. 

Jeho život se obrátil naruby 28. ledna 1936. Toho rána vyšel v deníku Pravda článek, ve kterém s největší pravděpodobností sám Stalin označil Šostakovičovu hudbu za chaos. Skladatel nepochyboval, jaký osud jej čeká. Od té doby uléhal každý večer do postele oblečený, měl také sbalený kufřík s náhradním teplým prádlem, mýdlem, hřebenem a zubním kartáčkem. Kdyby si pro něj v noci přišli... Ve svých preludiích a fugách se však rozhodl vykreslit jiný svět. Nikoliv pouze ten plný strachu, vzteku a bolesti, ale také štěstí, úlevy, lásky a víry v lepší budoucnost.

God Bless American Jazz!

Zatímco v Rusku zuřila revoluce a stalinské čistky, na americkém jihu se zrodil jazz a s vlnami emigrantů připlouvala do USA také evropská soudobá hudba. Tato paleta stylů a žánrových přesahů z „nového světa“ zafungovala jako inspirace, když vznikal program třetího koncertu Firkušného festivalu. Na něm se představí klavíristé Karel Košárek a Jiří Levíček, přičemž „klasická“ tvář americké hudby bude přítomna ve skladbách Charlese Tomlinsona Griffise, Samuela Barbera a Aarona Coplanda. 

Karel Košárek si vybral pro svůj debut na Firkušného festivalu klasicko-jazzový program z děl amerických skladatelů.

Foto: Petra Hajská

„Americký Debussy“ Griffis se nechal ve svém cyklu Tři obrazy v tónech inspirovat básněmi Edgara Allana Poea a Williama Butlera Yeatse a zanechal nám tak krásnou ukázku amerického hudebního impresionismu. El salón México Aarona Coplanda zase vznikl pod dojmem autorovy návštěvy mexického nočního klubu. Dodejme, že skladbu původně psanou pro orchestr, pro klavír umně zaranžoval Leonard Bernstein. A klasickou část koncertu pak uzavře Sonáta pro klavír Samuela Barbera.

S touto sonátou se pojí úsměvná historka. Barber na skladbě pracoval více než dva roky, a ne a ne ji dokončit. „Natolik otálel se čtvrtou větou, že Wanda Toscanini, manželka Vladimira Horowitze, pro kterého skladbu psal, zvedla telefon a nevybíravými slovy vyzvala Barbera, aby už s tím pohnul, jinak že jako skladatel nestojí za nic,“ směje se Karel Košárek. „Přitom si paní Toscanini vůbec nebrala servítky a Barberův stav prý nazvala ‚tvůrčí zácpou‘. Jak to dopadlo? Výsledkem je technicky i hudebně strhující závěrečná věta.“   

Ve druhé polovině koncertu se propojí umění a zkušenosti klasika Karla Košárka s talentem jazzového pianisty Jiřího Levíčka. Po třech virtuózních fantaziích na Gershwinovy písně Liza, Embraceable You a Fascinating Rhythm od legendárního amerického klavíristy Earla Wilda, který byl mimochodem prvním klavíristou, jehož recitál odvysílala americká televize, spojí Košárek a Levíček své síly ve skladbě Points on Jazz Davea Brubecka. Kromě valčíku na pět, ve kterém si pánové vedle „ustřižené“ šesté doby připravili i nějaká další překvapení, se v závěru dočkáme hudby v balkánském rytmu Dajchovo horo. Takže God Bless American Jazz!